Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Nazítří ještě dámy ani nebyly vzhůru, když povozy pro lovce, bryčka a vozík, už stály před domem. Laska poznala hned zrána, že se pojede na hon, a kňučela a skákala radostí. Teď seděla v bryčce vedle kočího a rozčileně a vyčítavě pokukovala po dveřích, co že je to za průtahy, že ti myslivci pořád nejdou. První vyšel Váseňka Veslovskij v nových vysokých botách sahajících do poloviny tlustých stehen, v zelené haleně stažené novým opaskem se sumkou, vonícím kůží, ve své čapce se stuhami a s anglickou, zbrusu novou puškou bez poutek a bez řemene. Laska mu běžela naproti, na uvítanou skákala kolem něho, pak se ho ve své řeči zeptala, kdy už tu budou ostatní, ale nedostala odpověď, vrátila se na své stanoviště a ztichla, jen dala hlavu na stranu a našpicovala slechy. Konečně se dveře hlučně otevřely, strakatý pointer Oblonského Krak vyrazil ven, točil se a vrtěl na vzduchu, až potom vyšel i Stěpan Arkaďjič s puškou v ruce a s doutníkem v ústech. „Lehni, Kraku!“ laskavě okřikoval psa, který mu dával tlapy na břicho a na prsa a chytal za loveckou brašnu. Stěpan Arkaďjič měl selské botky a onuce, ošumělé kalhoty a krátký svrchník. Na hlavě trosky jakéhosi klobouku, ale puška nejnovějšího systému byla pravá pohádka, a brašna i sumka, třeba opotřebované, byly nejlepší jakosti.

Váseňka Veslovskij kdysi nechápal to pravé myslivecké frajerství – jít v hadrech, ale mít prvotřídní loveckou výzbroj. Pochopil to nyní, když viděl Stěpana Arkaďjiče, jak v těch hadrech oslňuje svým elegantním, blahobytným a jarým panským zjevem, a umínil si, že příště se zařídí podle toho.

„No, a co náš hostitel?“ zeptal se.

„To víš, mladá paní,“ s úsměvem řekl Stěpan Arkaďjič.

„Jistě, a přitom taková rozkošná.“

„Už byl oblečený. Asi ještě běžel za ní.“

Oblonskij uhodl. Levin se běžel ženy ještě jednou zeptat, zda mu odpustila včerejší hloupé chování; také ji chtěl poprosit, aby proboha byla na sebe opatrnější. Hlavně aby se držela dál od dětí, ty do ní mohou každou chvíli strčit. Pak ho musela ještě jednou ujistit, že se na něho nezlobí, že na dva dny odjíždí; a ještě ji musel požádat, aby zítra dopoledne poslala s jízdním poslem psaní; ať napíše aspoň pár slov, jenom aby věděl, že je s ní všecko v pořádku.

Kitty se nerada loučila s mužem na dva dny, jako vždy. Ale když viděla jeho svižnou postavu, která se v mysliveckých botách a bílé haleně zdála zvlášť velká a statná, když viděla, jak září a těší se na hon, třebaže ho nechápala, zapomněla pro jeho radost na svou lítost a vesele se s ním rozloučila.

„Promiňte, pánové!“ volal, když vběhl na schody před domem. „Vzali jste s sebou svačinu? Proč je ryzák na ruce? No, to už je konečně jedno. Ticho, Lasko, lehni!“

„Zažeň je do jalového stáda,“ otočil se k pasákovi, který na něho čekal u schodů s dotazem, co se skopci.

„Promiňte, ještě sem jde jeden ničemník.“

Levin už seděl v bryčce, ale teď zas seskočil za tesařským mistrem, který se blížil se sáhovicí v ruce k domu. „Vidíš to, včera jsi (...)

(......)