Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X

Váseňka poháněl koně tak zčerstva, že přijeli k bažině příliš brzo, ještě když bylo vedro.

Když dojeli k pořádné bažině, hlavnímu cíli výpravy, uvažoval Levin mimoděk o tom, jak by se zbavil Váseňky, aby mohl nerušeně chodit sám. Stěpan Arkaďjič si asi přál totéž a Levin mu četl ve tváři starostlivost, jaká se vždy projevuje u pravého lovce před zahájením lovu, a pozoroval na něm i výraz jistého dobromyslného šibalství, které mu bylo vlastní.

„Jak tedy půjdeme? Vypadá to tu znamenitě, jak vidím, a jsou tu i jestřábi,“ řekl Oblonskij a ukázal na dva velké ptáky, kroužící nad ostřicí. „Kde jsou jestřábi, tam budou i sluky.“

„Tak poslyšte, pánové,“ začal Levin, poněkud zamračen si popotáhl boty a prohlížel zápalky u pušky. „Vidíte tam tu ostřici?“ Ukázal na ostrůvek temné zeleně uprostřed obrovské, zpola posečené mokré louky, která se prostírala na levém břehu řeky. „Bažina začíná tady, přímo před vámi, vidíte – tam, kde je víc zeleně. Odtud se táhne doprava, kde se pasou koně. Jsou tam kopečky a zdržují se tam sluky. A kolem té ostřice až tam k tomu olšoví a až ke mlýnu. Vidíš, tamhle, co je ta zátoka. To je nejlepší místo. Jednou jsem tam střelil sedmnáct bekasin. Rozejdeme se s dvěma psy na různé strany a tam u mlýna se sejdeme.“

„Tak kdo půjde doprava a kdo doleva?“ otázal se Stěpan Arkaďjič. „Vpravo je bažina širší, jděte tam vy dva a já půjdu doleva,“ řekl naoko ledabyle.

„Výborně! My uděláme větší trefu. Tak půjdem, půjdem!“ vpadl mu do řeči Váseňka.

Levinovi nezbylo než souhlasit, a tak se rozešli na různé strany.

Sotva vešli do mokřiny, oba psi najednou zavětřili a běželi k místu, kde byla rez. Levin znal u Lasky toto hledání, obezřelé a neurčité. Znal i místo a očekával, že tam bude hejno bekasin.

„Veslovskij, držte se vedle mne!“ úzkostlivě řekl druhovi, který se za ním čvachtal vodou. Po náhodném výstřelu na Kolpenské bažině se teď mimoděk zajímal, kam míří Váseňkova puška.

„Ne, já bych vám překážel, na mě nemyslete.“

Ale Levin chtěj nechtěj myslil a vzpomínal na Kittina slova, která mu řekla na rozloučenou: „Pozor, ať se tam nepostřílíte.“ Psi přicházeli blíž a blíž, vzájemně se míjeli, každý šel po své stopě. Levin čekal tak napjatě, že mlaskot vlastních podpatků, jak je vytahoval z rezavého bahna, mu zněl jako volání bekasiny, a tak se chápal pušky a svíral pažbu.

„Bác! Bác!“ prásklo mu do ucha. To Váseňka vystřelil do hejna kačen, které kroužily nad bažinou a v té chvíli letěly příliš daleko. Než se Levin nadál, pískla jedna bekasina, druhá, třetí, a ještě asi osm kusů se vzneslo jeden za druhým.

Stěpan Arkaďjič srazil jednu v okamžiku, kdy chtěla začít kličkovat, a bekasina padla do třasoviska jako kámen. Oblonskij zvolna zalícil na druhou, která ještě letěla nízko k ostřici, třeskla rána a bekasina spadla; bylo vidět, jak vyskakuje z posečené ostřice a tluče zdravým, vespod bílým křídlem.

Levinovi štěstí tolik nepřálo. Střelil po první bekasině příliš zblízka a chybil; zamířil na ni, (...)

(......)