Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI

Když Levin a Oblonskij přišli do chalupy k sedlákovi, u kterého Levin vždycky přespával, Veslovskij už tam byl. Seděl uprostřed světnice, oběma rukama se držel lavice a voják, selčin bratr, mu stahoval boty olepené bahnem. Veslovskij se smál svým veselým, nakažlivým smíchem.

„Zrovna jsem přišel. Byli moc roztomilí. Považte, dali mi napít i najíst. Chleba, jedna báseň! Pravá pochoutka. A takovou dobrou vodku jsem jaktěživo nepil! A ani za nic nechtěli vzít peníze. Pořád říkali, jestli se neurazím nebo tak nějak.“

„Na co peníze? Přece vás pozvali. Copak mají vodku na prodej?“ řekl voják, který konečně stáhl Veslovskému promáčenou botu i se zčernalou punčochou.

Přestože v chalupě nebylo čisto, jak tu našlapali lovci a zablácení, olizující se psi tu nadělali špíny, přestože se naplnila zápachem bahna a prachu a přestože neměli nože ani vidličky, popili lovci čaje a povečeřeli s takovou chutí, s jakou se jí jen na lovu. Umytí a čistí šli na zametený seník, kde vozkové připravili panstvu lůžka.

Ačkoli se už setmělo, nikomu z lovců se nechtělo spát.

Chvíli těkali mezi vzpomínkami a povídáním o střelbě, o psech, o dřívějších lovech, až přišla řeč na věc, která všecky zaujala. Váseňka už několikrát projevil nadšení, jaké kouzlo má tento nocleh a vůně sena, co půvabu je v rozbitém selském vozíku (připadal mu rozbitý, poněvadž z něho sundali kola), jak dobrosrdeční byli sedláci, kteří ho počastovali vodkou, a jak ti psi hezky leží, každý u nohou svému pánovi. Při té příležitosti vyprávěl Oblonskij o nádherném honu u Maltuse, na který byl pozván loni v létě. Maltus byl známý boháč, podnikatel železničních staveb. Stěpan Arkaďjič vyprávěl, jaké bažiny si tento Maltus najal v tverské gubernii a jak si jich hledí, v jakých ekvipážích, v dogcartech^[19] se jelo na lov a jak byl u bažiny rozbit stan, v kterém měli přesnídávku.

„Nechápu tě,“ řekl Levin a posadil se na seně, „že ti nejsou ti lidé protivní. Chápu, že mít k přesnídávce château-lafite je tuze příjemné, ale není ti protivný právě tenhle přepych? Všichni ti lidé, jako dřív naši nájemníci, získávají peníze tak, že je stíhá lidské pohrdání, oni to pohrdání přehlížejí a pak se z něho nepoctivě vykupují.“

„Svatá pravda!“ ozval se Váseňka Veslovskij. „Svatá pravda! Oblonskij to ovšem dělá ve své dobromyslnosti, a pak se říká: Přece k nim jezdí Oblonskij…“

„Vůbec ne,“ řekl Oblonskij a Levin slyšel, jak se při tom usmívá, „prostě si nemyslím, že by byl nepoctivější než kterýkoli bohatý obchodník nebo šlechtic. Ti i oni nabyli bohatství stejně, prací a důmyslem.“

„Dobře, ale jakou prací? To je nějaká práce, získat koncesi a pak ji zase prodat?“

„Jistěže je to práce. Práce v tom smyslu, že nebýt jeho nebo jemu podobných, neměli bychom dráhy.“

„Ale není to taková práce, jako práce rolníka nebo učence.“

„Dejme tomu. Ale je to práce v tom smyslu, že jeho činnost přináší výsledek – totiž dráhy. Jenže ty ovšem soudíš, že dráhy jsou zbytečné.“

„Ne, to je jiná otázka. Rád (...)

(......)