Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX

Když Darja Alexandrovna osaměla, prohlédla si okem hospodyně svůj pokoj. Všechno, co viděla, když přijížděla k domu a když jím procházela, i co viděla nyní ve svém pokoji, vše na ni působilo dojmem blahobytu a elegance i onoho moderního evropského přepychu, o kterém pouze četla v anglických románech, ale který ještě nikdy neviděla v Rusku, zvláště ne na venkově. Vše bylo nové, od nových francouzských tapet až po koberec, natažený přes celý pokoj. Postel byla pérovaná, s žíněnkou, se zvláštním podhlavníkem a s hedvábnými povlaky na malých polštářích. Mramorové umyvadlo, toaletní stolek, pohovka, stoly, bronzové hodiny na krbu, záclony a závěsy – vše bylo drahé a moderní.

Apartní komorná, která přišla nabídnout své služby, tato komorná, která měla modernější účes i šaty než Dolly, byla stejně moderní a nákladná jako celý pokoj. Darje Alexandrovně se líbilo její uctivé chování, úpravný zevnějšek a ochota, ale byla před ní nesvá. Styděla se před ní za svou spravovanou jupičku, kterou jí jako naschvál omylem přibalili. Bylo jí hanba za ty záplaty a zašívaná místa, na kterých si tolik zakládala doma.

Doma bylo jasné, že na šest jupiček se spotřebuje čtyřiadvacet loktů bavlněné látky po pětašedesáti kopejkách, což činí přes patnáct rublů bez příprav a bez práce, a těch patnáct rublů se ušetřilo. Ale před komornou ne že by se snad styděla, ale bylo jí trapně.

Darja Alexandrovna si oddechla, když do pokoje vstoupila její stará známá Anuška. Apartní komorná byla volána k paní a Anuška zůstala u Darji Alexandrovny.

Anuška byla patrně potěšena Dollinou návštěvou a povídala bez přestání. Dolly zpozorovala, že by jí ráda řekla, co si myslí o své paní a zejména o lásce a oddanosti hraběte k Anně Arkaďjevně. Jenže Dolly hleděla děvče zarazit, kdykoli na to zavedlo řeč.

„Já jsem u Anny Arkaďjevny vyrostla a mám ji ze všech nejradši. To se ví, do toho je těžko mluvit. Ale myslím, že taková láska…“

„Tak tohle dej prosím tě vyprat, jestli to půjde,“ přerušila ji Darja Alexandrovna.

„Prosím. My tu máme na drobné prádlo zvláštní dvě ženské, ale velké prádlo se pere jenom strojem. Pan hrabě sám na všecko dohlíží. To vám je takový manžel…“

Dolly byla ráda, když přišla Anna a svým příchodem učinila konec Anuščinu tlachání.

Anna se převlékla do batistových, zcela jednoduchých šatů. Dolly si ty jednoduché šaty pozorně prohlédla. Věděla, co taková jednoduchost znamená a za jaké peníze se získává.

„Stará známá,“ řekla Anna a ukázala na Anušku.

Už neupadala do rozpaků. Byla dokonale nenucená a klidná. Dolly viděla, že už se úplně vzpamatovala z dojmu, kterým na ni zapůsobil její příjezd, a že nasadila povrchní, lhostejný tón, při němž jaksi zůstaly uzavřeny všechny přihrádky, v kterých schovávala své city a důvěrné myšlenky.

„No, a co tvoje holčička, Anno?“ zeptala se Dolly.

„Annie? (Tak říkala své dcerušce Anně.) Je zdravá. Hezky se spravila. Chtěla by ses na ni podívat? Pojď, ukážu ti ji. Měli jsme,“ začala vyprávět, „hrozně (...)

(......)