Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XX

„Tady vám vedu Dolly, princezno, tolik jste si ji přála vidět,“ řekla Anna, když s Darjou Alexandrovnou vstoupila na velkou kamennou terasu, na které seděla ve stínu princezna Varvara a vyšívala v rámu polštář na křeslo pro hraběte Vronského. „Říká, že před obědem nechce nic jíst, ale dejte přinést svačinu, a já se půjdu podívat po Alexejovi a všecky je přivedu.“

Princezna Varvara uvítala Dolly vlídně a poněkud protektorsky a hned jí začala vykládat, že bydlí u Anny proto, že ji měla vždycky raději než její sestra Katěrina Pavlovna, která Annu vychovala, a že nyní, když Annu všichni opustili, měla za svou povinnost pomoci jí v tomto přechodném, nejsvízelnějším období.

„Muž jí povolí rozvod a já se potom zase uchýlím do své samoty, ale teď mohu být užitečná a splním svou povinnost, byť byla sebetěžší, já nejsem jako jiní. A tys milá, je to od tebe hezké, žes přijela! Žijí spolu docela jako nejšťastnější manželé. Bude je soudit pánbůh, a ne my. A co Birjuzovskij a Aveňjevová… Nebo Nikandrov, a co Vasiljev a Mamonovová, a Líza Něptunovová… To přece nikdo nic neříkal. A nakonec měli všude přístup do společnosti. A pak, je zde tak hezké a slušné prostředí. Vede se to docela po anglicku. Ráno se sejdeme u snídaně, pak se rozejdeme. Každý si až do oběda dělá, co chce. Obědvá se v sedm hodin. Stiva udělal velice dobře, že tě sem poslal. Měl by se jich držet. Víš, on prostřednictvím své matky a bratra může dokázat všecko. A pak, konají mnoho dobrého. Nevykládal ti o své nemocnici? Bude to úchvatné, všecko se objednává z Paříže.“

Z rozmluvy je vyrušila Anna, jež našla pánskou společnost v kulečníkové síni a teď se s ní vracela na terasu. Do oběda ještě zbývalo hodně času, počasí bylo nádherné, a proto bylo navrženo několik rozmanitých způsobů, jak strávit zbývající dvě hodiny. Způsobů, jak si krátit čas, měli ve Vozdviženském hojnost a všecky byly jiné než v Pokrovském.

„Co byste řekli tenisu,“ navrhl Veslovskij se svým hezkým úsměvem. „Budeme zase spolu ve dvojici, Anno Arkaďjevno.“

„Ne, na to je horko. Raději se projdeme parkem a vyjedeme si na loďce, ukážeme Darje Alexandrovně okolí,“ navrhl Vronskij.

„Souhlasím se vším,“ pravil Svijažskij.

„Myslím, že Dolly by byla nejmilejší procházka, nemám pravdu? A pak se můžeme projet na loďce,“ řekla Anna.

Při tom zůstalo. Veslovskij a Tuškevič šli na plovárničku. Slíbili, že tam připraví loďku a počkají na ostatní.

Dali se po pěšině ve dvou párech, Anna se Svijažským a Dolly s Vronským. Dolly byla trochu zmatená a zaražená v tomto prostředí, pro ni zcela novém. Abstraktně, teoreticky Annino jednání nejen omlouvala, nýbrž i schvalovala. Jak tomu vůbec často bývá u žen mravně bezúhonných a přitom znavených jednotvárností mravného života, zpovzdáli hříšnou lásku promíjela, ba co víc, záviděla ji. Nadto měla Annu ze srdce ráda. Ale ve skutečnosti, když ji viděla mezi těmi cizími lidmi s jejich bontonem, který jí byl novinkou, bylo jí trapně. Zvlášť nelibě nesla přítomnost (...)

(......)