Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXI

„Ne, myslím, že kněžna je asi unavená a koně ji nezajímají,“ řekl Vronskij Anně, když navrhla, aby šli do hřebčince, kde se chtěl Svijažskij podívat na nového hřebce. „Vy jděte a já doprovodím kněžnu domů a pohovoříme si, nemáte-li nic proti tomu,“ obrátil se k Darje Alexandrovně.

„Koním vůbec nerozumím, a bude mě velice těšit,“ odpověděla poněkud překvapená.

Viděla Vronskému na očích, že jí něco chce. Nemýlila se. Jakmile vešli brankou opět do parku, podíval se směrem, kterým odcházela Anna, a když se ujistil, že je nemůže slyšet ani vidět, začal:

„Uhádla jste, že bych si s vámi rád promluvil?“ Díval se na ni rozesmátýma očima. „Vím s určitostí, že jste Annina přítelkyně.“ Sundal si klobouk, vytáhl šátek a otřel si plešatějící hlavu.

Darja Alexandrovna neodpověděla a jenom na něho ustrašeně pohlédla. Když spolu osaměli, najednou na ni padl strach. Jeho rozesmáté oči a přísný výraz ve tváři jí naháněly hrůzu.

Hlavou jí prolétly nejrozmanitější domněnky, o čem s ní asi hodlá mluvit. Snad ji začne prosit, aby k nim přijela na návštěvu s dětmi, a bude nucena odmítnout. Nebo aby v Moskvě utvořila kruh známých pro Annu… Nebo snad jde o Váseňku Veslovského a jeho vztah k Anně? A možná o Kitty, snad se cítí vinen? Očekávala jen samé nepříjemné věci, ale neuhádla, o čem s ní chtěl mluvit.

„Máte na Annu takový vliv a ona vás má tolik ráda,“ řekl, „pomozte mi.“

Darja Alexandrovna se dívala s nesmělou otázkou na jeho energickou tvář, jež se chvílemi buď celá, nebo zčásti ocitala mezi slunečními záblesky ve stínu lip a chvílemi se opět nořila do stínu; čekala, co řekne dále; ale Vronskij kráčel mlčky vedle ní, smýkaje hůlkou o štěrk.

„Jestliže jste k nám přijela jako jediná z dřívějších Anniných přítelkyň – princeznu Varvaru nepočítám –, pak chápu, že jste tak neučinila proto, že byste naše poměry považovala za normální, nýbrž proto, že sice chápete veškerou tíhu našeho postavení, ale přitom ji máte pořád stejně ráda a chcete jí pomoci. Rozumím vám správně?“ zeptal se a otočil se k ní.

„Ano, jistě,“ odpověděla Darja Alexandrovna a stáhla slunečník, „ale…“

„Ne,“ přerušil ji, a zapomínaje, že svou společnici tím uvádí do trapné situace, mimoděk se zastavil, takže se musela zastavit také. „Nikdo si neuvědomuje celou tíhu Annina postavení tak intenzívně jako já. A je to pochopitelné, jestliže mi prokazujete tu čest a vidíte ve mně člověka, který má srdce. Já jsem všecko způsobil, a proto to nesu tak těžce.“

„Rozumím,“ řekla Darja Alexandrovna s bezděčným obdivem, jak upřímně a pevně to vyslovil. „Ale právě proto, že si uvědomujete, že jste všecko způsobil, obávám se, abyste to nezveličoval. Její postavení ve společnosti je ovšem těžké, to chápu.“

„Ve společnosti je hotové peklo!“ vyhrkl a zamračil se. „Nelze si představit větší mravní utrpení, než jaké prožila v Petrohradě během čtrnácti dní… Můžete mi věřit.“

„Ano, ale tady, dokud se ani Anně… ani vám nestýská po společnosti…“

„Společnost!“ zvolal opovržlivě. (...)

(......)