Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXII

Anna se vrátila o chvíli později, a když se setkala s Dolly, pozorně jí pohlédla do očí, jako by se tázala, o čem s Vronským mluvili. Ale nahlas se nezeptala.

„Už asi bude čas k obědu,“ řekla. „Ještě jsme se ani neužily. Těším se, že si večer všecko vynahradíme. Teď se musím jít převléknout. Ty asi taky. Všichni jsme se na té stavbě umazali.“

Dolly odešla do svého pokoje a bylo jí do smíchu. Neměla se do čeho převléknout, poněvadž své nejlepší šaty si už vzala. Ale aby nějak ukázala, že se k obědu připravila, dala si od komorné vykartáčovat šaty, vyměnila si manžety a mašli a vzala si na hlavu krajkový šátek.

„Víc jsem nemohla udělat,“ s úsměvem řekla Anně, která k ní přišla už ve třetích, opět nesmírně jednoduchých šatech.

„Ano, my jsme tu velice přepjatí,“ řekla Anna, jako by se omlouvala za svou eleganci. „Alexej má z tvé návštěvy radost, jakou mívá málokdy z něčeho. Je do tebe úplně zamilovaný,“ dodala.

Před obědem neměly kdy na nějaké řeči. V salóně už nalezly princeznu Varvaru a pány v černých kabátech. Architekt měl frak. Vronskij představil návštěvě lékaře a správce. S architektem ji seznámil už v nemocnici.

Tlustý majordomus, svítící kulatým vyholeným obličejem i naškrobenou bílou vázankou, ohlásil, že jídlo je připraveno, a dámy se zvedly. Vronskij požádal Svijažského, aby uvedl Annu ke stolu, a sám přistoupil k Dolly. Veslovskij nabídl rámě princezně Varvaře dříve než Tuškevič, takže Tuškevič, správce a lékař šli sami.

Oběd, jídelna, nádobí, obsluha, víno a pokrmy nejenže odpovídaly všeobecnému tónu moderního přepychu v domě, ale byly snad ještě přepychovější a modernější než všecko ostatní. Darja Alexandrovna pozorovala ten přepych, který jí byl něčím novým, a jako hospodyně, jež vede domácnost (třebaže nepočítala, že by něco z toho mohla uplatnit ve vlastní domácnosti, neboť takový přepych byl pro její způsob života nedostupný), bezděčně postihovala jednotlivé detaily a v duchu si kladla otázku, kdo a jak to všecko pořídil. Váseňka Veslovskij, její muž i Svijažskij a mnoho lidí, které znala, nikdy o tom nepřemýšleli a věřili na slovo tomu, co každý pořádný hostitel hledí vnuknout hostům, že totiž vše, co má tak krásně zařízeno, mu nedalo nejmenší práci a přišlo samo od sebe. Ale Darja Alexandrovna věděla, že bez práce není ani kaše k snídani pro děti, že tedy uspořádání tak složitému a skvělému jistě někdo věnoval zvýšenou pozornost. A z pohledu Alexeje Vronského, kterým přelétl stůl, z toho, jak dal znamení majordomovi i jak Darju Alexandrovnu vybídl, aby si vybrala buď studenou rybí, nebo normální polévku, poznala, že vše se děje a udržuje péčí samého pána domu. Anna se na tom asi podílela sotva víc než například Veslovskij. Ona, Svijažskij, princezna a Veslovskij, všichni zde byli hosty, kteří vesele užívali všeho, co pro ně bylo připraveno.

Anna se projevovala jako hostitelka jen v tom, že řídila zábavu u stolu. A tuto zábavu pro hostitelku velice obtížnou při malém počtu osob, s lidmi ze (...)

(......)