Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII

Dolly už si chtěla lehnout, když k ní vstoupila Anna v nočním úboru.

Za dne Anna několikrát navázala řeč o důvěrných věcech a pokaždé se po několika slovech zarazila. „Až potom, až budem samy. Musím ti toho tolik povědět,“ říkala.

Teď byly samy a Anna nevěděla, o čem mluvit. Seděla u okna, dívala se na Dolly, probírala si v paměti celou tu zdánlivě nevyčerpatelnou zásobu důvěrných témat a nemohla na nic přijít. V té chvíli se jí zdálo, že všecko už bylo vysloveno.

„Co Kitty?“ pravila s těžkým povzdechem a provinile se dívala na Dolly. „Řekni mi pravdu, Dolly, nezlobí se na mě?“

„Zlobit se? Ne,“ řekla Darja Alexandrovna s úsměvem.

„Ale nenávidí mě, pohrdá mnou?“

„To ne! Ale víš, takovou věc nelze odpustit.“

„Ano, jistě,“ řekla Anna. Odvrátila se a hleděla do otevřeného okna. „Ale moje vina to nebyla. A čí je to vina? Co je to vůbec vina? Copak to mohlo být jinak? Co myslíš, řekni! Mohlo se stát, že bys nebyla Stivovou ženou?“

„Opravdu nevím. Ale poslyš, řekni mi…“

„Dobře, dobře, ale ještě jsme to nedopověděly o Kitty. Je šťastná? On prý je skvělý člověk.“

„To je slabý výraz, skvělý. Neznám lepšího člověka.“

„Ach, to ráda slyším! Moc ráda. Je to ještě slabý výraz, že je skvělý člověk,“ opakovala.

Dolly se usmála.

„Ale povídej mi o sobě. Musím ti toho hodně říct. A mluvili jsme s…“ Dolly nevěděla, jak ho pojmenovat. Říkat mu hrabě nebo Alexej Kirilovič jí bylo stejně trapné.

„S Alexejem,“ řekla Anna. „Vím, že jste spolu mluvili. Ale chtěla jsem se tě zeptat přímo. Co si myslíš o mně a o mém životě?“

„Jak to mám tak zčistajasna říct? Opravdu nevím.“

„Ne, jen mi to řekni… Vidíš, jak žiju. Ale nezapomínej, že nás vidíš v létě, když jsi teď přijela, a že nejsme sami… Ale přijeli jsme časně, žili jsme úplně sami a budeme žít sami, a já si nic lepšího nemohu přát. Ale představ si, že bych žila sama bez něho, a k tomu dojde… Ze všeho vidím, že se to bude často opakovat, že bude polovinu času mimo domov.“ Anna vstala a přisedla si blíž k Dolly.

„Toť se ví,“ nepustila Dolly k řeči, když jí chtěla něco namítnout, „toť se ví, že násilím ho neudržím. A ani ho nedržím. Letos mají být dostihy, jeho koně poběží, jede tam. Přeju mu to. Ale pomysli na mne, představ si, jak mi bude… Inu, nač o tom mluvit!“ Usmála se. „Tak o čempak s tebou mluvil?“

„Mluvil o věci, o které bych s tebou také chtěla promluvit, a tak mu snadno mohu dělat advokáta: totiž o tom, jestli by nebyla možnost, zda by nešlo…,“ Darja Alexandrovna se zajíkla, „upravit, zlepšit tvoje postavení… Znáš mě a víš, jak se na to dívám… Ale přece, půjde-li to, měla by ses vdát…“

„Neboli rozvod?“ řekla Anna. „Víš, že jediná žena, která za mnou v Petrohradě přišla, byla Betsy Tverská! Znáš ji přece? V podstatě je to ta nejzkaženější žena, jakou si lze představit. Měla poměr s Tuškevičem, hanebně klamala muže. A ona mi řekla, že mě nechce znát, dokud můj svazek nebude legitimní. Nemysli, že chci srovnávat… Tebe znám, miláčku. Ale mimoděk jsem si na to (...)

(......)