Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIX

Úzký sál, v kterém se kouřilo a podávalo se občerstvení, byl plný šlechticů. Ruch stále stoupal a na všech tvářích bylo znát neklid. Zvlášť rozčileni byli předáci, kteří znali všecko podrobně a věděli, jaký je poměr hlasů. Byli to pořadatelé nastávající bitvy. Ostatní se jako řadoví vojíni sice připravovali k boji, ale prozatím hledali rozptýlení. Někteří jedli vstoje nebo si přisedli ke stolu. Jiní přecházeli sem tam po dlouhé místnosti, kouřili cigarety a rozprávěli se známými, které tu po dlouhé době potkali.

Levin neměl hlad ani nekouřil. Také nestál o to, aby se sešel s přáteli, totiž se Sergejem Ivanovičem, Stěpanem Arkaďjičem, Svijažským a jinými, neboť s nimi stál v živém hovoru Vronskij v uniformě dvorního štolby. Levin ho zahlédl při volbách už včera a pečlivě se mu vyhýbal, protože se s ním nechtěl setkat. Šel k oknu, posadil se, obhlížel si jednotlivé skupinky a poslouchal, co se kolem mluví. Bylo mu smutno zejména proto, že viděl, jak jsou všichni rozjaření, jak mají plno starostí a práce, a jen on a prastarý, šišlavý, bezzubý stařeček v námořnické uniformě, který si přisedl k němu, tu seděli bez zájmu a nečinně.

„Ten je povedený! Říkal jsem mu, ale kdepak. Bodejť! Za tři roky to nemohl dát dohromady,“ hřímal menší přihrblý statkář s napomádovanými vlasy, splývajícími na vyšívaný límec stejnokroje, a podpatky nových vysokých bot, které si asi schválně obul k volbám, mu ostře cvakaly. Vrhl nevlídný pohled na Levina a prudce se otočil.

„Ano, je to podezřelá věc, darmo mluvit,“ tenoučkým hlasem řekl maličký statkář.

Hned za nimi se přihrnul celý hlouček statkářů, obklopujících tlustého generála. Statkáři zjevně hledali místo, kde by si mohli nerušeně pohovořit.

„Jak se opovažujete tvrdit, že jsem někoho navedl, aby mu ukradl kalhoty! Asi je propil. Kašlu na něho i s jeho knížecím titulem. Ať radši moc nemluví, tohle je lumpárna!“

„Ale dovolte přece! Opírají se o literu zákona,“ zaznívalo z jiné skupiny, „žena musí být vedena jako šlechtična.“

„S literou zákona ať jdou do háje! Myslím to upřímně. Proto jsme urození šlechtici. Důvěra musí být.“

„Excelence, pojďme na koňak.“

Jiný hlouček chodil v patách za šlechticem, který něco hlasitě vykřikoval; byl to jeden z těch tří, které opili.

„Já jsem Marii Semjonovně vždycky radil, aby to propachtovala, protože jinak nic nevyzíská,“ příjemným hlasem říkal statkář s šedivým knírem a v uniformě plukovníka starého generálního štábu. Byl to statkář, s kterým se Levin setkal tenkrát u Svijažského. Levin ho ihned poznal. Statkář se také na Levina podíval a pozdravili se.

„Moc mě těší. Jakpak ne! Moc dobře se pamatuju. Loni u maršálka Nikolaje Ivanoviče.“

„Co dělá hospodářství?“ ptal se Levin.

„Inu, je to pořád stejné, prodělávám,“ odpověděl statkář s pokorným úsměvem, ale s výrazem klidu a přesvědčení, že tak to musí být, a stoupl si k Levinovi. „Ale kde se tu u nás v gubernii berete?“ zeptal se. „Přijel jste se zúčastnit našeho coup d’état^[41]?“ (...)

(......)