Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXI

Nově zvolený gubernský maršálek a četní příslušníci vítězné strany obědvali toho dne u Vronského.

Vronskij přijel k volbám jednak proto, že se na venkově nudil a musel vůči Anně uplatnit své právo na svobodu, jednak aby podporou při volbách oplatil Svijažskému všechny služby, které mu prokázal při volbách do samosprávy, a především proto, aby přesně dostál povinnostem plynoucím z úlohy šlechtice a statkáře, kterou si zvolil. Ale nenadál se, že ho volby tolik zaujmou a strhnou a že si bude v té věci tak dobře vést. Byl zde v šlechtickém kruhu docela novým člověkem, ale patrně měl úspěch a nemýlil se, když se domníval, že už si mezi šlechtou získal vliv. Tomuto vlivu napomáhalo: jeho bohatství a urozenost; nádherný byt ve městě, který mu přenechal starý známý Širkov, jenž se zabýval peněžními obchody a založil v Kašinu vzkvétající banku; výtečný vlastní kuchař, kterého si Vronskij přivezl ze vsi; přátelství s gubernátorem, který byl jeho spolužákem, ke všemu spolužákem, nad nímž Vronskij držel ochrannou ruku; ale především to bylo jeho prosté chování, ke všem bez výjimky stejné, jež záhy přimělo většinu šlechticů, aby změnili svůj úsudek o jeho domnělé pýše. Sám cítil, že kromě toho potrhlého pána, manžela Kitty Ščerbacké, který mu zničehonic v bezuzdném vzteku napovídal spoustu nesmyslů, získal stoupence v každém šlechtici, s kterým se seznámil. Viděl jasně – a také ostatní to uznávali –, že hojnou měrou přispěl k úspěchu Něvědovského. A když teď u tabule oslavoval zvolení Něvědovského, měl příjemný pocit triumfu, že jeho vyvolenec zvítězil. Volby samy ho tak navnadily, že už pomýšlel na vlastní kandidaturu, bude-li do příštího tříletého období ženatý – asi tak, jako když mu žokej vyhrál cenu a on dostal chuť jet dostih sám.

Ale nyní se oslavovalo vítězství žokeje. Vronskij seděl v čele tabule, po jeho pravici mladý gubernátor, generál carské svity. Pro všecky to byl pán gubernie, jenž slavnostně zahajoval volby, proslovil řeč a v mnoha lidech budil úctu i podlízavost, jak Vronskij viděl. Ale pro Vronského to byl Kaťka Maslov (tak mu přezdívali ve vojenské gardové škole), který před ním upadal do rozpaků a kterému se Vronskij snažil dodat odvahy. Po pravici seděl Něvědovskij se svou mladistvou, neochvějnou a jízlivou tváří. Vronskij se k němu choval prostě a uctivě.

Svijažskij nesl svůj nezdar vesele. Ani to pro něho nebyl nezdar, jak sám prohlásil, když se obrátil s přípitkem k Něvědovskému; vždyť by se sotva našel lepší představitel nového směru, jímž se má šlechta brát. A proto každý, kdo má čest v těle – jak řekl –, přeje dnešnímu úspěchu a slaví jej.

Oblonskij byl také rád, že vesele strávil čas a že jsou všichni spokojeni. U znamenitého oběda se přetřásaly epizody z voleb. Svijažskij humorně předvedl maršálkův plačtivý projev a obrácen k Něvědovskému podotkl, že si Jeho Excelence musí zvolit jiný, složitější způsob revize pokladny, než jsou slzy. Jiný šprýmař vyprávěl, jak byli objednáni lokajové v punčochách (...)

(......)