Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Za svého nynějšího pobytu v Moskvě se Levin opět začal stýkat s bývalým kolegou ze studií profesorem Katavasovem, s kterým se od svatby neviděl. Na Katavasovovi mu imponoval jeho jasný a prostý světový názor. Levin se domníval, že Katavasovův jasný světový názor plyne z jeho jednoduché povahy, kdežto Katavasov soudil, že Levinova názorová nedůslednost plyne z nedostatku duševní kázně. Avšak Levinovi se líbila profesorova jednoznačnost a nadbytek Levinových neukázněných myšlenek se líbil profesorovi. Rádi se scházeli a debatovali.

Levin předčítal Katavasovovi některé pasáže ze svého spisu a Katavasovovi se líbily. Včera se potkali na veřejné přednášce. Katavasov Levinovi sdělil, že proslulý Metrov, jehož studie se Levinovi tak líbila, je toho času v Moskvě a má prý velký zájem o všecko, co mu Katavasov říkal o Levinově práci; že zítra v jedenáct bude Metrov u něho a velice rád by se s Levinem seznámil.

„Vy jste se opravdu polepšil, kamaráde, to rád vidím,“ uvítal Levina Katavasov v malém salóně. „Slyším zvonit a říkám si: to není možné, že by přišel včas… Co říkáte Černohorcům? Rození vojáci.“

„A co je?“ otázal se Levin.

Katavasov mu stručně sdělil nejnovější zprávu a pak šli do pracovny, kde Levina představil menšímu statnému pánovi velice příjemného zevnějšku. Byl to Metrov. Řeč se chvíli točila kolem politiky a hovořilo se o tom, jak pohlížejí na poslední události nejvyšší petrohradské kruhy. Metrov, čerpající z věrohodného pramene, reprodukoval slova, prý pronesená při té příležitosti panovníkem a jedním z ministrů. Katavasov měl zaručenou zprávu, že panovník řekl pravý opak. Levin se snažil vybavit si takovou situaci, v které mohl být učiněn ten i onen výrok, a rozhovor na toto téma ustal.

„Tady kolega napsal skoro celou knihu o přirozených podmínkách dělníka ve vztahu k půdě,“ začal Katavasov. „Nejsem odborník, ale líbilo se mi jako přírodovědci, že nepojímá lidstvo jako něco, co je mimo zákony zoologické, ale naopak vidí závislost člověka na prostředí a z této závislosti odvozuje zákony vývoje.“

„To je velice zajímavé,“ pravil Metrov.

„Vlastně jsem původně začal psát knihu o zemědělství, ale když jsem se zabýval hlavním činitelem v zemědělství, totiž dělníkem,“ řekl Levin s uzarděním, „mimoděk jsem došel k netušeným výsledkům.“

A Levin začal opatrně, jako by zkoumal půdu, vykládat svůj názor. Věděl, že Metrov napsal studii zaměřenou proti obecně uznávanému politickohospodářskému učení, ale do jaké míry od něho může očekávat souhlas se svými novými názory nevěděl ani to nemohl z inteligentního, klidného učencova obličeje odhadnout.

„Ale v čem vlastně vidíte osobité vlastnosti ruského dělníka?“ řekl Metrov. „V jeho vlastnostech tak říkajíc animálních, či v jeho životních podmínkách?“

Levin viděl, že otázka už vyjadřuje myšlenku, s kterou nesouhlasí; ale vykládal dále svůj názor, záležející v tom, že ruský zemědělský dělník má osobitý poměr k půdě, kterým se naprosto liší od jiných národů. Na důkaz své (...)

(......)