Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI

Taková úžasná, milá a ubohá žena, myslil si Levin, když vycházel se Stěpanem Arkaďjičem na mrazivý vzduch.

„Tak co? Říkal jsem ti to,“ řekl Stěpan Arkaďjič, když viděl, že Levin je úplně přemožen.

„Ano,“ odpověděl Levin v zadumání, „nevšední žena! Nejen moudrá, ale úžasně milá. Je jí hrozná škoda!“

„Teď se to – dá pánbůh – brzo všecko uspořádá. Tak vidíš, nesmíš soudit předem,“ pravil Stěpan Arkaďjič a otevřel dvířka kočáru. „Měj se hezky, musím jinudy.“

Ve stálých myšlenkách na Annu, na všecky, i docela prosté řeči, které spolu vedli, ve vzpomínkách na všecky detaily jejího výrazu, pln porozumění a soucitu stále vzrůstajícího přijel Levin domů.

Doma vyřídil Kuzma Levinovi, že Katěrina Alexandrovna je zdráva, že sestřičky od ní odjely teprve nedávno, a podal mu dva dopisy. Levin si je přečetl hned v předsíni, aby se potom už nemusel zdržovat. Jeden dopis byl od správce Sokolova. Sokolov psal, že pšenici nemůže prodat, že za ni nabízejí jen pět a půl ruble, ale že už nemá kde vzít peníze. Druhé psaní bylo od sestry. Vyčítala mu, že její záležitost dosud nebyla vyřízena.

Dobrá, prodáme ji za pět a půl, když víc nedají – rázem a neobyčejně hravě rozřešil Levin první problém, který mu kdysi připadal tak těžký. Zvláštní věc, jak tu má člověk málo času, pomyslil si nad druhým dopisem. Měl před sestrou výčitky svědomí, že dosud neudělal, oč ho žádala. Dnes zase nebyl u soudu, jenže doopravdy neměl kdy. Umínil si, že zítra to najisto udělá, a zamířil k ženě. Cestou k ní si Levin ve vzpomínce rychle proběhl celý uplynulý den. Dnešní události, to byly samé rozhovory: rozhovory, kterým naslouchal a kterých se účastnil. Všechny rozhovory se týkaly věcí, jimiž by se nikdy nezabýval, kdyby byl sám a na venkově, ale zde byly velice zajímavé. A všecky byly pěkné; jenom dvakrát to nebylo zcela v pořádku. Za prvé to, co řekl o štice, a za druhé nebylo cosi v pořádku v té něžné lítosti, kterou cítil k Anně.

Levin nalezl ženu posmutnělou a znuděnou. Oběd tří sester by byl dopadl tuze vesele, ale pak donekonečna čekaly na něho, všem začala být dlouhá chvíle, sestry se rozjely a Kitty zůstala sama.

„No, a cos dělal ty?“ zeptala se a dívala se mu do očí, které se nějak zvlášť podezřele leskly. Ale aby jí mohl všecko nerušeně povědět, nedala najevo, že něco zpozorovala, a s pochvalným úsměvem naslouchala jeho výkladu, jak strávil večer.

„Víš, byl jsem moc rád, že jsem se setkal s Vronským. Cítil jsem se v jeho přítomnosti velice volně a prostě. Víš, teď už ho nebudu nijak (...)

(......)