Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII

Oblonskij se octl v neutěšených poměrech.

Peníze za dvě třetiny lesa už byly utraceny a Stěpan Arkaďjič si vybral od obchodníka skoro celou poslední třetinu předem, a to při desetiprocentní srážce. Obchodník už nechtěl žádné peníze dát, tím spíš, že Darja Alexandrovna letos v zimě poprvé uplatnila svá práva na majetek a odmítla podepsat smlouvu, že obdržela částku za poslední třetinu lesa. Celé služné padlo na vydání v domácnosti a na úhradu nekonečných menších dluhů. Stěpan Arkaďjič byl úplně bez peněz.

Bylo to nemilé, trapné a Oblonskij soudil, že takhle to nemůže dál jít. Podle jeho názoru to bylo způsobeno tím, že pobíral příliš nízký plat. Místo, které zastával, bylo dle všeho dobré před pěti lety, ale dnes už to nebylo ono. Petrov, ředitel banky, dostával dvanáct tisíc. Sventickij jako člen správní rady měl sedmnáct tisíc. Mitin, který založil banku, vydělával padesát tisíc. Asi jsem spal, a proto na mne zapomněli, myslil si Stěpan Arkaďjič. A začal poslouchat, co se kde mluví, pátral, až si koncem zimy vyhlédl tuze pěkné místo a podnikl na ně útok, nejprve z Moskvy prostřednictvím tetiček, strýců, přátel a potom, když věc uzrála, rozjel se na jaře osobně do Petrohradu. Bylo to jedno z těch míst, jakých se dnes (v různém měřítku, s jedním tisícem až padesáti tisíci ročního platu) vyskytuje více, než dřív bývalo teplých místeček, kde se braly úplatky. Bylo to místo člena komise pro spojené filiálky vzájemného úvěrního ústavu jižních drah a bankovních podniků. Toto místo – jako všechna taková místa – vyžadovalo tak obrovských znalostí a činorodosti, jaké by se daly těžko spojit v jednom člověku. A poněvadž se nenalezl člověk, který by v sobě tyto vlastnosti soustřeďoval, přece jen bylo žádoucí, aby to místo raději zastával člověk poctivý než nějaký nepoctivec. A Oblonskij byl nejen poctivý člověk (bez důrazu), ale byl člověk poctivý (s důrazem), při čemž to slovo mělo obzvláštní význam, jako když se v Moskvě říká „pracovník poctivý, spisovatel poctivý, časopis poctivý, poctivá instituce, poctivý směr“, což znamená nejenže člověk či instituce nejednají nečestně, ale že také dokážou příležitostně se otřít o vládní kruhy. Stěpan Arkaďjič se v Moskvě pohyboval v kruzích, v nichž bylo to slovo zavedeno, platil tam za člověka poctivého, a měl tudíž na ono místo větší nárok než jiní.

Místo vynášelo sedm až deset tisíc ročně a Oblonskij je mohl zastávat, aniž se vzdal svého místa ve státní službě. Věc závisela na dvou ministerstvech, jedné dámě a dvou židech; a se všemi těmi lidmi, ačkoli už byli duševně připraveni, se Oblonskij musel v Petrohradě setkat. Kromě toho slíbil sestře Anně, že vymůže na Kareninovi určitou odpověď ve věci rozvodu. Vyškemral na Dolly padesát rublů a odjel do Petrohradu.

Když Stěpan Arkaďjič seděl u Karenina v pracovně a poslouchal jeho rozklad o příčinách neutěšeného stavu ruských financí, nemohl se dočkat, kdy už Karenin skončí, aby si s ním promluvil o své záležitosti a o Anně.

„Ano, to je (...)

(......)