Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII

„Ještě mám něco, ty víš co. Týká se to Anny,“ řekl po krátké pomlčce Stěpan Arkaďjič, když ze sebe setřásl nelibý dojem.

Jakmile Oblonskij vyslovil Annino jméno, obličej Alexeje Alexandroviče se úplně změnil, místo nedávné živosti se v něm objevila únava a mrtvolná bledost.

„Co si vlastně ode mne přejete?“ řekl a otočil se v křesle skládaje skřipec.

„Rozhodnutí, jakékoli rozhodnutí, Alexeji Alexandroviči. Obracím se teď k tobě (ne jako k oklamanému manželu, chtěl říci Stěpan Arkaďjič, ale v obavě, aby tím nepokazil celou věc, nahradil to slovy:) ne jako k státníkovi (což se sem nehodilo), ale prostě jako k člověku, a to jako k dobrému člověku a křesťanu. Musíš se nad ní slitovat.“

„Totiž v čem vlastně?“ řekl Karenin tiše.

„Ano, slitovat se nad ní. Kdybys ji viděl jako já – strávil jsem s ní celou zimu –, jistě by ses nad ní ustrnul. Její situace je hrozná, doslova hrozná.“

„Myslil jsem,“ odpověděl Alexej Alexandrovič ještě vyšším, skoro pisklavým hlasem, „že Anna Arkaďjevna má všecko, co si sama přála.“

„Ach proboha, Alexeji Alexandroviči, nechme těch rekriminací! Co bylo – bylo, a ty víš, po čem Anna touží a nač čeká – na rozvod.“

„Ale já jsem se domníval, že Anna Arkaďjevna upustila od rozvodu, když si kladu závaznou podmínku, že syn zůstane mně. V tom smyslu jsem také odpověděl a soudil jsem, že věc je vyřízena. A pokládám ji za vyřízenou,“ zavřískl Alexej Alexandrovič.

„Ale nerozčiluj se, proboha,“ řekl Stěpan Arkaďjič a chlácholivě položil švagrovi ruku na koleno. „Věc není vyřízena. Dovolíš-li mi, abych ji rekapituloval, měly se věci takto: když jste se rozešli, zachoval ses velkoryse a nejvýš ušlechtile. Dal jsi jí všecko – volnost, a dokonce rozvod. Ona to ocenila. Ne, jen si nemysli. Skutečně to plně ocenila. Natolik, že v těch prvních chvílích, protože si byla před tebou vědoma své viny, všecko náležitě nezvážila a ani nemohla zvážit. Zřekla se všeho. Ale život a čas ukázal, že její postavení je zoufalé a nemyslitelné.“

„Život Anny Arkaďjevny mě nemůže zajímat,“ přerušil ho Alexej Alexandrovič a povytáhl obočí.

„Dovol, abych tomu nevěřil,“ jemně namítl Stěpan Arkaďjič. „Její situace je pro ni trapná a přitom z toho nikdo nemá pražádnou výhodu. Řekneš, že si to zaslouží. Ví to a o nic tě neprosí. Říká rovnou, že od tebe nesmí nic chtít. Ale já, my všichni příbuzní, kteří ji máme rádi, tě prosíme, zapřísaháme tě. Proč se trápí? Co z toho kdo má?“

„Dovolte, zdá se, že ze mne děláte obžalovaného,“ vyhrkl Karenin.

„Ale ne, vůbec ne, rozuměj mi,“ řekl Stěpan Arkaďjič a opět se dotkl jeho ruky, jako by byl přesvědčen, že ten dotek švagra obměkčuje. „Říkám jenom tolik, že je v zoufalé situaci, kterou můžeš zmírnit a přitom nic neztratíš. Zařídím ti všecko tak, že o tom ani nebudeš vědět. Vždyť jsi to slíbil.“

„Slib byl učiněn dříve. A domníval jsem se, že otázka, co se synem, bude rozhodující. Kromě toho jsem doufal, že Anna Arkaďjevna bude mít tolik velkomyslnosti…,“ namáhavě ze sebe vypravil (...)

(......)