Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIV

„Bavil ses dobře?“ otázala se Anna, když ho s provinilou a smířlivou tváří šla přivítat.

„Jako vždycky,“ odpověděl. Stačilo mu, aby se na ni podíval, a už věděl, že má jednu ze svých dobrých nálad. Uvykl už těm zvratům a dnes byl obzvlášť rád, protože byl také v nejlepším rozmaru.

„Co to vidím! Výborně!“ řekl a ukázal na kufry v předsíni.

„Ano, musíme jet. Byla jsem se projet a venku bylo tak krásně, že jsem zatoužila po venkově. Přece tě tu nic nedrží?“

„Nic jiného si nepřeju. Hned přijdu a domluvíme se, jen co se převléknu. Řekni, ať přinesou čaj.“

A odešel do svého pokoje.

Bylo cosi urážlivého v tom, že řekl „výborně“, jako se to říká dítěti, když přestane trucovat, a ještě urážlivější byl protiklad mezi jejím provinilým a jeho sebejistým tónem; na okamžik cítila, jak se v ní vzmáhá touha utkat se; ale přemohla se, potlačila ji a uvítala Vronského stejně vesele.

Když přišel, vyprávěla mu – zčásti opakujíc připravená slova –, jak strávila den a jaké má plány s odjezdem.

„Víš, skoro jsem dostala náhlé vnuknutí,“ říkala. „Proč bych měla čekat na rozvod tady? Nejde to zrovna tak dobře venku? Už nemohu čekat. Nechci na nic spoléhat, nechci o rozvodu slyšet. Řekla jsem si, že už to nebude mít vliv na můj život. Souhlasíš s tím?“

„Ano, ovšem!“ pravil a s obavou jí pohlédl do vzrušené tváře.

„A co jste tam dělali, kdo tam všecko byl?“ řekla po chvíli mlčení.

Vronskij jí vyjmenoval hosty.

„Oběd byl znamenitý, i veslařské závody a všecko bylo docela roztomilé, jenže v Moskvě se neobejdou bez směšnosti. Přišla tam nějaká dáma, učitelka plavání u švédské královny, a předváděla své umění.“

„Cože? Plavala?“ podivila se Anna a zamračila se.

„V jakémsi červeném koupacím úboru, stará a šeredná. Tak kdy pojedeme?“

„Co je to za hloupé nápady? A plave snad nějakým zvláštním způsobem?“ řekla Anna, neodpovídajíc na jeho otázku.

„Vůbec nic zvláštního. Říkám ti, bylo to hrozně hloupé. A kdy asi chceš jet?“

Anna pohodila hlavou, jako by chtěla zaplašit nepříjemnou myšlenku.

„Kdy? Inu, čím dřív, tím líp. Do zítřka bychom to nestihli. Pozítří.“

„Ano… Ne, počkej. Pozítří je neděle, to musím k mamá,“ řekl Vronskij v rozpacích; jakmile se zmínil o matce, už na sobě pocítil upřený podezíravý pohled. Jeho rozpaky ji utvrdily v podezření. Prudce se zarděla a odsedla si. Teď už se Anně nevynořila v mysli učitelka švédské královny, nýbrž princezna Sorokinová, která bydlila na statku poblíž Moskvy u hraběnky Vronské.

„Nemohl bys jet zítra?“ řekla.

„Ale to nejde! Nestačím zítra obstarat plné moci a peníze pro tu záležitost, kvůli které tam jedu,“ odpověděl Vronskij.

„Když tak, tedy nepojedeme vůbec.“

„Ale pročpak?“

„Já později nepojedu. Buď v pondělí, nebo nikdy!“

„Ale proč?“ skoro s údivem řekl Vronskij. „Vždyť tohle nemá žádný smysl!“

„Pro tebe to nemá žádný smysl, protože ti na mně vůbec nezáleží. Nechceš pochopit, jak žiju. Jediné, co mě tu těšilo, byla Hana. Ty říkáš, že je to přetvářka. Přece jsi (...)

(......)