Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX

Opuštěný starý palác s vysokými štukovými stropy a freskami na zdech, s mozaikovými podlahami, s těžkými, vlněnými žlutými závěsy na vysokých oknech, s vázami na stojáncích a krbech, s vyřezávanými dveřmi a ponurými sály plnými obrazů – tento palác, když se do něho přestěhovali, už svým vzhledem utvrzoval Vronského v příjemném bludu, že není ani tak ruský statkář, gardový myslivec mimo službu, jako osvícený milovník a podpůrce umění, sám skromný umělec, který se zřekl společnosti, vlivných styků a kariéry pro milovanou ženu.

Úloha, kterou si Vronskij zvolil, se po přesídlení do paláce zdařila dokonale, a když ho Goleniščev seznámil s některými zajímavými osobnostmi, byl první dobu klidný. Maloval pod vedením italského profesora malířství studie podle skutečnosti a studoval italský středověk. Italský středověk Vronského v poslední době tak okouzlil, že teď nosil i klobouk a přehoz přes rameno po středověkém způsobu, což mu velice slušelo.

„My tu bydlíme a přitom nic nevíme,“ řekl jednou Vronskij Goleniščevovi, který k nim po ránu zavítal. „Viděl jsi ten obraz od Michajlova?“ řekl, podávaje mu ruské noviny, došlé ráno, a upozornil ho na článek o ruském malíři, jenž žil v témž městě a právě dokončil obraz, o kterém už dávno kolovaly různé pověsti a který byl zakoupen předem. V článku se vytýkalo vládě a Akademii, že se vynikajícímu malíři nedostalo žádného povzbuzení ani podpory.

„Viděl jsem ho,“ odpověděl Goleniščev. „Není ovšem bez nadání, ale drží se naprosto pochybeného směru. Je to pořád to ivanovovsko-straussovsko-renanovské pojetí Krista v náboženské tematice.“

„Co je na tom obraze?“ tázala se Anna.

„Kristus před Pilátem. Kristus je znázorněn jako Žid s veškerým realismem nové školy.“

Otázka, co je námětem obrazu, přivedla Goleniščeva k jednomu z jeho nejoblíbenějších témat, a tak se pustil do výkladu:

„Nechápu, jak se mohou tak hrubě mýlit. Kristova podoba už byla určitým způsobem ztvárněna v dílech starých velikánů. Chtějí-li tedy dnes zobrazovat nikoli boha, ale revolucionáře nebo mudrce, ať si berou z dějin Sokrata, Franklina nebo Charlottu Cordayovou, jenom ne Krista. Oni si schválně volí postavu, kterou nelze činit objektem uměleckého díla, a potom…“

„A je to pravda, že ten Michajlov žije v takové bídě?“ zeptal se Vronskij. Myslil, že jako ruský mecenáš by měl malíři pomoci, ať už je jeho obraz dobrý, či špatný.

„Pochybuji. Je vynikající portrétista. Viděli jste jeho podobiznu Vasilčikovové? Ale už tuším nechce malovat podobizny, a proto možná má opravdu nouzi. Říkám, že…“

„Nešlo by to, požádat ho, aby udělal podobiznu Anny Arkaďjevny?“ pravil Vronskij.

„Proč mou?“ řekla Anna. „Mám podobiznu od tebe a už žádnou jinou nechci. Radši kdyby namaloval Annie. (Tak říkala dcerušce.) Tamhle ji máme,“ dodala, když vyhlédla oknem na spanilou italskou kojnou, která vynesla dítě na zahradu, a vzápětí se nenápadně ohlédla po Vronském. Spanilá kojná, podle které dělal Vronskij hlavu k svému obrazu, byla (...)

(......)