Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Když předseda ukončil svou řeč, obrátil se k obžalovaným.
„Simone Kartinkine, vstaňte!“
Simon nervózně vyskočil. Lícní svaly se mu zahýbaly ještě rychleji.
„Jméno?“
„Simon Petrovič Kartinkin,“ vychrlil křaplavě, zřejmě připraven už předem odpovědět.
„Původem?“
„Rolník.“
„Z které gubernie, který okres?“.
„Tulská gubernie, krapivenský okres, kupjanská volost, vesnice Borky.“
„Kolik je vám let?“
„Bude mi čtyřiatřicet, jsem rozený osmnáct set…“
„Náboženské vyznání?“
„Ruské. Pravoslavné.“
„Jste ženat?“
„Prosím ne.“
„Zaměstnání?“
„Sluha v hotelu Mauretánie.“
„Byl jste už někdy před soudem?“
„Nikdy, protože jsem dřív…“
„Dosud jste nikdy nebyl před soudem?“
„Chraň pánbůh, jaktěživo ne.“
„Dostal jste opis žaloby?“
„Ano.“
„Posaďte se. Jevfimie Ivanovno Bočkovová,“ oslovil předseda další obžalovanou.
Avšak Simon dosud stál a zacláněl Bočkovovou.
„Kartinkine, sedněte si!“
Kartinkin stál.
„Kartinkine, sedněte si!“
Ale Kartinkin pořád stál a posadil se, teprve když přiběhl soudní vykonavatel a s hlavou na stranu a očima nemožně vytřeštěnýma tragicky zašeptal: „Sednout, sednout!“
Kartinkin usedl stejně rychle, jako prve vstal, přitáhl si plášť a zase tiše pohyboval čelistmi.
„Vaše jméno?“ obrátil se předseda s unaveným povzdechem k další obžalované, aniž na ni pohlédl, a něco si zjišťoval v listině, kterou měl před sebou. Měl celý postup už tak vžitý, že pro urychlení mohl dělat dvě věci najednou.
Bočkovové bylo třiačtyřicet roků, byla z Kolomny, zaměstnáním pokojská rovněž v hotelu Mauretánie. Souzena ani vyšetřována nebyla, opis žaloby dostala. Odpovídala nadmíru směle a takovým tónem, jako by ke každé odpovědi dodávala: „Ano, jsem Jevfimie a jsem Bočkovová, opis jsem dostala a jsem na to pyšná a žádnému nedovolím, aby se mi smál.“ Bočkovová usedla bez vyzvání, hned jak skončil výslech.
„Vaše jméno?“ obrátil se předseda jaksi zvlášť vlídně k třetí obžalované, neboť měl rád ženy. „Musíte vstát,“ dodal jemně a laskavě, když si všiml, že Maslovová sedí.
Maslovová prudce vstala a s výrazem odhodlání, vypínajíc klenutou hruď, hleděla předsedovi svýma usměvavýma, trochu šilhavýma černýma očima přímo do obličeje a neodpovídala.
„Jak se jmenujete?“
„Ljubov,“ odvětila rychle.
Něchljudov si zatím nasadil skřipec a prohlížel si obžalované po řadě, jak byli vyslýcháni. Ale to není možné! myslel si a oka z obžalované nespustil. Ale jak to, že Ljubov, pomyslel si, když uslyšel její odpověď.
Předseda se chtěl dotazovat dále, avšak přísedící v brejlích něco zlostně zašeptal a zarazil ho. Předseda přikývl na znamení souhlasu a obrátil se k obžalované.
„Jak to, Ljubov?“ řekl. „Jste zapsána jinak.“
Obžalovaná mlčela.
„Táži se vás, jaké je vaše pravé jméno.“
„Jak jste křtěna?“ ptal se nazlobený přísedící.
„Dřív mi říkali Katěrina.“
Není možná, opakoval si Něchljudov v duchu, ale přitom už najisto věděl, že je to ona, nikdo jiný než ta dívka, schovanka a panská, do které byl (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
