Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V

Mezi Nižním Novgorodem a Permem se Něchljudovovi podařilo vidět Kaťušu jen dvakrát: jednou v Nižním, než byli trestanci naloděni na vlečnou loď, opatřenou drátěnou sítí, a podruhé v Permu ve vězeňské kanceláři. Při obou těch schůzkách se mu zdála uzavřená a nějak mrzutá. Na jeho otázky, jak se jí vede a zda něco nepotřebuje, odpovídala vyhýbavě, rozpačitě a snad se neubránila ani nevraživému pocitu výčitky, který se u ní projevoval už dříve. A nad její ponurou náladou, plynoucí jen z toho, že ji zrovna v té době obtěžovali muži, se Něchljudov tuze trápil. Obával se, aby snad v těžkých a mravně složitých podmínkách, které měli cestou, neupadla znovu do někdejšího duševního sváru a zoufalství nad životem, kdy na něho bývala popuzena a zvýšenou měrou kouřila a pila, aby zapomněla. Ale nemohl jí nijak pomoci, poněvadž celou tu první dobu na cestě neměl možnost se s ní setkat. Teprve když přišla mezi politické vězně, přesvědčil se, jak liché byly jeho obavy, a naopak na ní při každém setkání pozoroval vzrůstající vnitřní proměnu, kterou si u ní tak toužebně přával. Už při prvním setkání v Tomsku byla zase taková jako před odjezdem. Nezamračila se ani neupadla do rozpaků, když ho spatřila, ale naopak ho uvítala radostně, prostě a děkovala mu za vše, co pro ni udělal, zejména za to, že ji dostal mezi lidi, s kterými teď šla.

Po dvouměsíčním pochodu s eskortou se u ní nastalá duševní změna projevila i v zevnějšku. Zhubla, opálila se a trochu zestárla. Na skráních a kolem úst se jí rýsovaly vrásky, vlasy si nenechávala padat do čela, ale nosila na hlavě šátek, a jak v oděvu, tak ani v účesu, ani v chování už nebylo někdejších známek koketérie. A ta nastalá prohlubující se změna stále budila v Něchljudovovi nesmírně radostný pocit.

Nyní k ní choval cit, jaký nikdy dříve nepoznal. Ten cit neměl nic společného s prvním romantickým okouzlením, tím méně s oním smyslným vzplanutím, jež zažil později, ani s vědomím vykonané povinnosti, k němuž se družila ješitnost, jak tomu bylo, když se po přelíčení rozhodl, že se s ní ožení. Byl to ten nejprostší soucit a něha, jak to zažil, když se poprvé setkali ve vězení a pak ještě mocněji po událostech v nemocnici, když přemohl svůj odpor a odpustil jí domnělou epizodu s felčarem (později se vysvětlilo, že to nebylo pravda). Byl to stejný cit, jen s tím rozdílem, že tenkrát byl chvilkový, kdežto nyní trvalý. Ať dnes přemýšlel o čemkoli, ať cokoli dělal, převládal v jeho náladě soucit a zjihlá něha nejen k ní, ale ke všem lidem.

Ten pocit uvolnil v Něchljudovově srdci příval lásky, který dříve neměl kudy uniknout a nyní zaplavoval všechny lidi, s nimiž se Něchljudov setkával.

Něchljudov byl po celou cestu jako v opojení a bezděky se choval čestně a pozorně ke všem, od vozky a vojáka z eskorty až po velitele věznice a gubernátora, s nimiž musel jednat.

Když byla Maslovová přeřazena mezi politické vězně, seznámil se za tu dobu s mnohými z nich i Něchljudov, a to nejprve v Jekatěrinburgu, kde měli (...)

(......)