Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII

Jeden z příchozích byl menší, hubený mladý muž v potaženém kožíšku a v holínkách. Kráčel svižně a rychle. Nesl dvě velké kouřící konvice s horkou vodou a pod paží držel chléb zabalený v šátku.

„Vida, náš kníže se zase objevil,“ řekl. Postavil konvici k šálkům a dal chléb Maslovové. „Nakoupili jsme báječných věcí,“ pokračoval. Odložil si kožíšek a mrštil jím přes hlavy všech do kouta na pryčnu. „Markel koupil mléko a vajíčka. Teď se pomějeme. A Kirilovna pořád pěstuje svou estétskou čistotu,“ řekl s úsměvem, hledě na Rancevovou. „Tak, teď vař čaj,“ obrátil se k ní.

Z celého zevnějšku toho člověka, z jeho pohybů, hlasu i pohledu vanula svěžest a veselí. Druhý příchozí, rovněž menší, vyzáblý, popelavého obličeje a hubených tváří, s lícními kostmi nápadně vysedlými, s krásnýma zelenavýma očima posazenýma daleko od sebe a s jemnými rty, byl naopak člověk ponurého a smutného vzhledu. Měl starý vatovaný kabát, vysoké boty a galoše. Nesl dva hrnce a dva košíky z březové kůry. Složil svůj náklad před Rancevovou a uklonil se Něchljudovovi krkem, takže se na něho i při úkloně neustále díval. Váhavě mu podal zpocenou ruku, potom vyndal z košíku potraviny a zvolna je rozkládal.

Oba ti političtí vězňové byli muži z lidu. První byl venkovan Nabatov, druhý dělník Markel Kondraťjev. Markel se dostal k revolučnímu hnutí už jako starší člověk, v pětačtyřiceti letech. Nabatov v osmnácti. Pro své vynikající schopnosti se dostal z vesnické školy na gymnázium, po celou dobu se živil kondicemi, u maturity získal zlatou medaili, ale na univerzitu nešel, poněvadž si už v septimě řekl, že půjde mezi lid, z něhož vyšel, a bude šířit osvětu mezi svými opomíjenými bratry. To také udělal. Nejprve šel do velké vesnice za písaře, ale brzo byl zatčen za to, že rolníkům četl knížky a zřídil mezi nimi konzumní a výrobní družstvo. Poprvé ho věznili osm měsíců a po svém propuštění byl pod tajným policejním dozorem. Jakmile se octl na svobodě, odjel do jiné gubernie, do jiné vsi, stal se tam učitelem a zase dělal to, co předtím. Znovu ho zatkli a tentokrát ho věznili rok a dva měsíce. Ve vězení se ve svých názorech ještě více utvrdil.

Po druhém věznění byl vypovězen do Permské gubernie. Odtamtud uprchl. Opět ho zatkli, sedm měsíců ho věznili, až byl nakonec vypovězen do Archangelské gubernie. Když odmítl přísahat novému carovi, byl odsouzen k vyhnanství do jakutské oblasti. Strávil takto polovinu dospělých let ve vězení a ve vyhnanství. Ty zážitky ho nijak neroztrpčily ani neoslabily jeho energii, spíše ji podnítily. Byl to čilý člověk s výtečným trávením, vždy stejně činorodý, veselý a svěží. Nikdy ničeho nelitoval ani nezabíhal do budoucna, ale všemi silami svého rozumu, dovednosti a praktického smyslu jednal v přítomnosti. Na svobodě pracoval pro vytčený cíl, pro osvětu a sjednocení dělného lidu, zejména rolnictva. Ve vězení pracoval stejně energicky a prakticky pro spojení s vnějším světem a pro to, aby za daných podmínek co nejlépe zařídil život jak (...)

(......)