Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII

„Co tomu říkáte?“ ozvala se Marja Pavlovna. „Zamiloval se, dočista se zamiloval. Toho jsem se nenadála, že by se Vladimír Simonson mohl zamilovat tak docela hloupě jako kluk. Je to úžasné, ale abych pravdu řekla, mrzí mě to,“ uzavřela s povzdechem.

„Ale co ona, Káťa? Nevíte, co si o tom myslí?“ otázal se Něchljudov.

„Káťa?“ Marja Pavlovna se zarazila. Zřejmě chtěla odpovědět co nejpřesněji. „Káťa? Jak bych vám to řekla… Ona je přes svou minulost ta nejmravnější povaha… a je tak citlivá… Má vás ráda, upřímně ráda a je šťastná, že vám může prokázat aspoň to negativní dobro, když vás nespoutá. Manželství s vámi by pro ni znamenalo hrozný pád, horší než všecko předtím, a proto k němu nikdy nesvolí. Ale přitom ji vaše přítomnost zneklidňuje.“

„Měl bych tedy zmizet?“ řekl Něchljudov.

Marja Pavlovna se usmála svým milým dětským úsměvem.

„Ano, částečně.“

„Jak bych měl zmizet částečně?“

„Špatně jsem se vyjádřila. Ale o ní jsem vám chtěla říci, že vidí jeho bláhovou zanícenou lásku (on jí nic neřekl), že jí to lichotí a přitom se toho bojí. Víte, nejsem v těch věcech kompetentní, ale zdá se mi, že u něho je to praobyčejný mužský cit, třebaže maskovaný. On říká, že v něm ta láska zvyšuje energii a že je to láska platonická. Ale já vím, že i když je to výjimečná láska, stejně je to v jádře špína… Jako mezi Novodvorovem a Ljubočkou.“

Marja Pavlovna odbočila, jakmile se dostala na oblíbené téma.

„Ale co mám dělat?“ zeptal se Něchljudov.

„Myslím, že byste jí to měl říci. Vždyť je lepší, když lidé mají jasno. Promluvte si s ní. Zavolám ji, chcete?“

„Buďte tak laskava,“ řekl Něchljudov a Marja Pavlovna odešla.

Něchljudova se zmocnil zvláštní pocit, když osaměl v malé cele a poslouchal, jak Věra Jefremovna tiše oddechuje a tu a tam zasténá, jak trestanci za dvojími dveřmi neustále hlučí.

Simonsonovo sdělení ho zbavovalo povinnosti, kterou si uložil a která mu ve chvílích slabosti připadala těžká a divná, ale zároveň mu to bylo nejen nemilé, ale bolelo ho to. Cítil také, že Simonsonova nabídka ruší výjimečnost jeho činu, snižuje v jeho očích i před jinými lidmi cenu oběti, kterou přinášel. Vždyť chtěl-li člověk, který k ní nebyl vázán, přitom (...)

(......)