Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Když byla žaloba dočtena, obrátil se předseda po úřadě s přísedícími ke Kartinkinovi s výrazem, jenž zjevně pravil: nyní se už všechno bezpečně dovíme do nejmenších podrobností.
„Rolníku Simone Kartinkine,“ začal, skláněje se nalevo.
Simon Kartinkin vstal, připažil a nachýlil se celým tělem kupředu a pořád tiše pohyboval čelistmi.
„Jste obžalován, že jste 17. ledna roku 188* za spoluúčasti Jevfimie Bočkovové a Jekatěriny Maslovové odcizil obchodníku Smělkovovi z kufru peníze a pak jste přinesl otrušík a přemluvil jste Jekatěrinu Maslovovou, aby dala Smělkovovi do alkoholu jed, který způsobil jeho smrt. Doznáváte se?“ pravil předseda a sklonil se napravo.
„To vůbec ne, my přeci máme sloužit hostům…“
„To nám řeknete potom. Doznáváte se?“
„Vůbec ne, prosím. Jenom jsem…“
„Potom to řeknete. Doznáváte se?“ klidně, leč pevně opakoval předseda.
„To nemůžu, protože…“
Soudní vykonavatel opět přiskočil k Simonu Kartinkinovi a tragickým šeptem ho zarazil.
Předseda, jehož výraz pravil, že tato věc je nyní odbyta, posunul loket ruky, v níž držel listinu, a obrátil se k Jevfimii Bočkovové.
„Jevfimie Bočkovová, jste obžalována, že jste 17. ledna 188* v hotelu Mauretánie společně se Simonem Kartinkinem a Jekatěrinou Maslovovou odcizila obchodníku Smělkovovi z kufru peníze a prsten, pak jste se o lup rozdělili, a abyste zahladili stopy zločinu, dali jste obchodníku Smělkovovi jed, který způsobil jeho smrt. Doznáváte se?“
„Já jsem nic neudělala,“ rázně a pevně začala obžalovaná. „Já jsem ani nebyla v pokoji… Až když tam přišla ta coura, ta to všecko provedla.“
„To nám řeknete potom,“ opět řekl stejně jemně a pevně předseda. „Tedy se nedoznáváte?“
„Já jsem ty peníze nevzala a žádnému jsem nedávala pití, já jsem ani do pokoje nepřišla. Být tam, tak bych ji byla vyhodila.“
„Nedoznáváte se?“
„Nikdy.“
„Velmi dobře.“
„Jekatěrino Maslovová,“ promluvil předseda k třetí obžalované, „jste obžalována, že když jste přijela z nevěstince do hotelu Mauretánie s klíčem od kufru obchodníka Smělkova, odcizila jste z tohoto kufru peníze a prsten,“ odříkával jako naučenou úlohu, skláněje přitom ucho k přísedícímu po levé straně, který mu sděloval, že podle seznamu věcí doličných chybí sklenička. „Odcizila jste z kufru peníze a prsten,“ opakoval předseda, „rozdělili jste si lup mezi sebou, a když jste opětovně přijela s obchodníkem Smělkovem do hotelu Mauretánie, nechala jste ho vypít alkohol obsahující jed, který způsobil jeho smrt. Doznáváte se?“
„Nic jsem neudělala,“ začala rychle. „Jak jsem to říkala už prve, tak to říkám znova. Nic jsem nevzala, nevzala a nevzala, a ten prsten mi dal sám…“
„Neuznáváte se vinnou odcizením dvou tisíc pěti set rublů?“ řekl předseda.
„Povídám, nevzala jsem nic než těch čtyřicet rublů.“
„Nuže, a k tomu, že jste obchodníku Smělkovovi dala do alkoholu prášek, se doznáváte?“
„To ano. Jenže jsem myslela, jak mi řekli, že je pro spaní, že mu po něm nic nebude. Nic takového jsem nemyslela (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
