Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XX

Když Něchljudov procitl, byli vozkové už dávno pryč, hostinská posnídala, a utírajíc si šátkem zpocený tlustý krk, přišla mu sdělit, že voják ze stanice donesl psaní. Dopis byl od Marji Pavlovny. Psala, že Krylcovův záchvat je vážnější, než si mysleli. „Jednu chvíli jsme ho tu chtěli nechat a zůstat u něho, ale nebylo nám to dovoleno, takže ho povezeme, ale obáváme se nejhoršího. Snažte se to v městě zařídit tak, aby u něho mohl někdo z nás zůstat, kdyby ho tu nechali. Kdyby k tomu bylo nutno, abych se za něho provdala, ovšemže to udělám.“

Něchljudov poslal chasníka na poštu pro povoz a narychlo balil. Ještě nedopil druhou sklenici čaje, a poštovní trojka s cinkajícími rolničkami už rachotila na umrzlém blátě jako po dlažbě a předjela ke vchodu. Něchljudov zaplatil hostinské s tlustým krkem, pospíšil ven, nasedl do vozu a kázal, aby jeli co nejrychleji, protože chtěl dohonit trestaneckou skupinu. Poblíž ohrazeného pastviska skutečně dohonili vozy naložené ranci a nemocnými. Drkotaly po umrzlém, téměř uježděném blátě. Důstojník tu nebyl, jel napřed. Vojáci, zřejmě podnapilí, šli vzadu a po obou stranách cesty a vesele se bavili. Vozů bylo hodně. V předních byli vždy po šesti namačkáni zesláblí trestanci, ve třech vozech vzadu – po třech na voze – jeli političtí vězňové. V posledním seděl Novodvorov, Grabecová a Kondraťjev, ve druhém Rancevová, Nabatov a revmatická žena, jíž Marja Pavlovna postoupila své místo. Na třetím voze ležel na seně a polštářích Krylcov. Něchljudov dal zastavit vedle Krylcova a šel k němu. Podnapilý voják na Něchljudova zamával, ale Něchljudov si ho nevšímal, šel blíž, chytil se žebřiny a kráčel podle vozu. Krylcov měl dlouhý kožich a beranici, ústa zavázaná šátkem a vypadal ještě hubenější a bledší. Krásné oči se zdály nesmírně velké a lesklé. Pohupoval se při každém nárazu, ale oka z Něchljudova nespustil a na otázku, co dělá zdraví, jenom zavřel oči a zlostně zavrtěl hlavou. Patrně vynakládal všechnu energii na to, aby vydržel nárazy vozu. Marja Pavlovna seděla na druhé straně. Podívala se významně na Něchljudova a v tom pohledu se zračila všecka její starost o Krylcova. Ale vzápětí začala vesele.

„Panu důstojníkovi asi bylo hanba,“ volala, aby ji Něchljudov v rachotu kol slyšel. „Buzovkinovi sundali pouta. Nese děvčátko sám a jde s nimi Káťa a Simonson a místo mne Věročka.“

Krylcov ukázal na Marju Pavlovnu a cosi řekl, ale nebylo mu rozumět. Zamračil se, patrně přemáhal kašel, a zavrtěl hlavou. Něchljudov se naklonil blíž, aby ho slyšel. Krylcov si odhrnul z úst šátek a zašeptal:

„Už je mi mnohem lépe. Jenom abych nenastydl.“

Něchljudov souhlasně přikývl a pohlédli s Marjou Pavlovnou na sebe.

„A co problém tří těles?“ zašeptal ještě Krylcov a stěží, namáhavě se usmál. „Obtížné řešení?“

Něchljudov nerozuměl, avšak Marja Pavlovna mu vysvětlila, že jde o proslulý matematický problém, o stanovení poměru tří těles, Slunce, Měsíce a Země, a že Krylcov jej žertem srovnává s poměrem mezi (...)

(......)