Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII

„No, a prosím pěkně, kde jste se ubytoval? U Ďuků? Tam je to taky špatné. Ale přijďte k nám na oběd,“ řekl generál, když Něchljudova propouštěl. „Mluvíte anglicky?“

„Ano, mluvím.“

„Výborně. Víte, přijel sem jeden anglický cestovatel. Studuje poměry ve vyhnanství a vězení na Sibiři. Bude u nás na oběd a vy přijďte taky. Obědváme v pět a má žena si potrpí na přesnost. Zároveň vám dám odpověď, jak to uděláme s tou ženou a co s nemocným. Snad by s ním přece jenom mohl někdo zůstat.“

Něchljudov se odporoučel a v náladě nadmíru povznesené a pln energie jel na poštu.

Poštovní úřad byl v nízké klenuté místnosti. Za pultem seděli úředníci a vydávali tísnícím se lidem poštu. Jeden úředník, hlavu skloněnou na stranu, neustále bouchal razítkem do obálek, které si obratně přistrkoval. Něchljudova nenechali dlouho čekat, a když si zjistili jeho jméno, hned mu vydali dost hojnou korespondenci. Byly tu peníze, několik dopisů i knih, i poslední číslo časopisu Otěčestvennyje zapiski. Jakmile Něchljudov dostal dopisy, šel k dřevěné lavici, na které čekal voják s knížkou, usedl vedle něho a prohlížel došlá psaní. Bylo mezi nimi jedno doporučené, přepychová obálka s výraznou pečetí z jasně červeného vosku. Otevřel obálku, a když spatřil dopis od Selenina a jakousi úřední listinu, cítil, jak se mu krev nahrnula do tváře a píchlo ho u srdce. Bylo to rozhodnutí o Kaťušině případu. Jaké bude to rozhodnutí? Snad ne zamítnutí? Něchljudov si nakvap proběhl dopis, psaný drobným, těžko čitelným, pevným hranatým písmem, a radostně vydechl. Rozhodnutí bylo příznivé.

„Milý příteli!“ psal Selenin. „Naše poslední rozmluva ve mně zanechala hluboký dojem. Měl jsi pravdu stran Maslovové. Prostudoval jsem si celý případ a zjistil jsem, že byla na ní spáchána do nebe volající nespravedlnost. Mohla být napravena jen v apelační komisi, kam jsi také podal žádost. Podařilo se mi tam zapůsobit na vyřízení záležitosti a přiloženě Ti zasílám opis listiny o udělení milosti na adresu, kterou mi dala Její hraběcí Milost Jekatěrina Ivanovna. Originál byl odeslán na místo, kde byla Maslovová ve vazbě, a jistě bude neprodleně doručen sibiřské vrchní správě. Spěchám, abych Ti sdělil tuto potěšitelnou zprávu. S přátelským stiskem ruky Tvůj Selenin.“

V úřední listině bylo: „Kancelář Jeho císařského Veličenstva, oddělení pro žádosti k Jeho Veličenstvu. Věc ta a ta, vyřízeno tam a tam, dne a roku toho a toho. Z nařízení vrchního ředitele kanceláře Jeho císařského Veličenstva, oddělení pro žádosti, oznamuje se tímto měšťance Jekatěrině Maslovové, že Jeho císařské Veličenstvo, vyslechnuvši nejponíženější hlášení, ráčilo nejmilostivěji vyslyšeti prosbu Maslovové a přikázati, aby jí byly nucené práce změněny ve vyhnanství na Sibiř.“

Zpráva byla radostná a důležitá. Stalo se vše, co si Něchljudov mohl přát pro Kaťušu i pro sebe. Ta změna v jejím osudu ovšem znamenala pro jeho vztah k ní další komplikaci. Dokud zůstávala Kaťuša trestankyní odsouzenou k nuceným pracím, byl (...)

(......)