Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIV

Přestože Něchljudov ve věznici nepořídil, zachoval si svěží, povznesenou náladu a překypoval energií. Jel se zeptat do gubernátorovy kanceláře, zda tam nedošla zpráva o udělení milosti Maslovové. Listina tam nebyla, a proto Něchljudov hned po návratu do hotelu psal Seleninovi a advokátovi. Když měl dopisy napsány, pohlédl na hodinky. Musel už na oběd ke generálovi.

Cestou ho opět napadlo, jak asi Kaťuša přijme zprávu, že jí byla udělena milost. Kam bude poslána do vyhnanství? Jak s ní bude žít? Co Simonson? Jaký má k němu Kaťuša vztah? Vzpomněl si, jak se změnila. Vzpomněl přitom i na její minulost.

Chtěl zapomenout, vymazat všecko z paměti, zase hleděl rychle zapudit myšlenky na ni. Potom se uvidí, řekl si a začal uvažovat, co má říci generálovi.

Oběd u generála, provázený veškerým přepychem bohatých lidí a vysokých úředníků, jak byl na to Něchljudov zvyklý, byl mu zvláště milý po dlouhé době, kdy postrádal nejen přepych, ale i nejprimitivnější pohodlí.

Paní domu byla starosvětská grande dame^[63], bývalá dvorní dáma, mluvící přirozeně francouzsky a nepřirozeně rusky. Nesla se velice zpříma, a když pohybovala rukama, tiskla lokty k tělu. Chovala se s klidnou a poněkud smutnou uctivostí k muži a nesmírně laskavě k hostům, i když laskavost měla rozličné odstíny podle toho, o koho šlo. Něchljudova přijala jako svého, s oním zvláštním, jemným, nenápadným lichocením, takže se znovu dověděl o všech svých přednostech a cítil příjemné uspokojení. Dala mu na srozuměnou, že ví o jeho sice svérázném, ale čestném skutku, který ho přivedl na Sibiř, a že ho považuje za člověka výjimečného. Jemné lichocení a celý ten vybraně přepychový život v generálově domě způsobil, že se Něchljudov plně oddal požitku z krásného prostředí, chutného jídla i snadného, příjemného styku s uhlazenými lidmi svých kruhů, jako by vše, uprostřed čeho žil poslední dobu, bylo pouhým snem, z něhož se probudil k pravé skutečnosti.

Kromě členů domácnosti – generálovy dcery s mužem a pobočníka – byl u oběda ještě Angličan, dále podnikatel, majitel zlatých dolů, a gubernátor ze vzdáleného sibiřského města, který sem přijel. Všichni ti lidé byli Něchljudovovi sympatičtí.

Angličan, ruměný zdravý muž, velmi špatně mluvící francouzsky, ale zato výborně a působivě řečnící anglicky, mnoho viděl a teď zajímavě vyprávěl o Americe, Indii, Japonsku i Sibiři.

Mladý podnikatel, majitel zlatých dolů, syn prostého rolníka, v kompletním, v Londýně ušitém fraku s briliantovými knoflíčky, měl velikou knihovnu, věnoval značné částky na dobročinné účely a přidržoval se evropských liberálních názorů. Něchljudovovi byl sympatický a zajímal ho jako zcela nový a pěkný typ ušlechtilého roubu evropské kultury na zdravém selském pláněti.

Gubernátor ze vzdáleného města byl onen bývalý ředitel departmentu, o němž se tolik mluvilo, když byl Něchljudov v Petrohradě. Byl to kyprý, velmi tlustý muž s řídkými nakadeřenými vlasy a s něžnýma modrýma očima, s bílýma pěstěnýma rukama, (...)

(......)