Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVII

Na jedné cele pro vyhnance spatřil Něchljudov k svému úžasu onoho podivného starce, kterého viděl ráno na prámu. Rozježený stařík, obličej samou vrásku, měl na sobě špinavou košili popelavé barvy, na ramenou roztrhanou, zrovna takové kalhoty, seděl bosky na zemi u pryčny a přísně, tázavě hleděl na příchozího. Jeho zbědované tělo, prosvítající děrami ve špinavé košili, bylo ubohé a slabé, ale v obličeji se mu zračilo ještě větší soustředění, vážnost i živost než předtím na prámu. Jako v ostatních celách i zde všichni trestanci vyskočili a postavili se do pozoru, sotvaže vrchnost přišla. Ale starý zůstal sedět. Oči mu svítily a hněvivě nasupil obočí.

„Vstát!“ křikl na něho inspektor.

Starý se ani nepohnul a jen se opovržlivě usmál.

„Před tebou musí stát tvoji sluhové. Ale já nejsem žádný tvůj sluha. Máš na sobě znamení…“ začal starý a ukázal na inspektorovo čelo.

„Co-ó-že?“ hrozivě protáhl inspektor a vrhl se k němu.

„Já toho člověka znám,“ rychle sdělil Něchljudov inspektorovi. „Proč ho zavřeli?“

„Poslala ho policie, protože nemá doklady. Prosíme, aby nám je sem neposílali, ale je to marné,“ řekl inspektor a zlostně loupl očima po starci.

„A tys, jak vidím, taky z vojska Antikristova?“ oslovil starý Něchljudova.

„Ne, jsem jenom návštěvník,“ řekl Něchljudov.

„Jdete se kouknout, jak Antikrist týrá lidi? No, jen se podívej. Sebral lidi a zavřel jich do klece celý pluk. Lidi si mají v potu tváře chléb svůj dobývat a on je zavřel. Nemají nic na práci, a on je krmí jako svině, aby z nich byla zvěř.“

„Co to říká?“ ptal se Angličan.

Něchljudov vysvětlil, že stařec má inspektorovi za zlé, že drží lidi v zajetí.

„A zeptejte se ho, co myslí – jak se má jednat s lidmi, kteří přestupují zákon?“ řekl Angličan.

Něchljudov přeložil otázku.

Starý se podivně zasmál, až vycenil husté zuby.

„Zákon!“ opakoval pohrdlivě. „Nejdřív všechny oloupil, vzal lidem všechnu půdu, všecko bohatství, všecko jim sebral, pobil všechny, co šli proti němu, a pak napsal zákon, že se nemá krást a zabíjet. Měl ten zákon napsat dřív.“

Něchljudov to přeložil. Angličan se usmál.

„No, ale stejně. Co se zloději a vrahy? Zeptejte se ho.“

Něchljudov opět přeložil otázku. Děda se přísně zachmuřil.

„Řekni mu, ať sejme ze sebe znamení Antikristovo, a pak tu nebude mít ani zloděje, ani vrahy. Jen mu to řekni.“

„He is crazy,^[67]“ prohlásil Angličan, když mu Něchljudov přetlumočil starcova slova. Pokrčil rameny a odešel z cely.

„Dělej si svoje a je nech být. Každý buď sám pro sebe. Hospodin ví, koho (...)

(......)