Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII

Nazítří přijel za Něchljudovem oslňující, veselý Šenbok a dočista tetičky okouzlil svou elegancí, dvorností, veselím, štědrostí i láskou k Dmitrijovi. Jeho štědrost se tetičkám sice tuze zalíbila, ale přece je přivedla do jistých rozpaků, tak byla přemrštěná. Slepým žebrákům dal rubl, na spropitném rozdal služebnictvu patnáct rublů, a když si Suzetka, muflík Sofji Ivanovny, odřela v jeho přítomnosti do krve tlapu, nabídl se, že ji obváže, bez váhání roztrhal ažurový batistový šátek (Sofja Ivanovna věděla, že tucet takových šátků je přinejmenším za patnáct rublů) a udělal z něho pro Suzetku obinadla. Tetinky ještě nikdy nic podobného nezažily a nevěděly, že Šenbok má na dvě stě tisíc dluhů, které – to věděl – nikdy nebudou splaceny, a že je mu jedno, zda má o pětadvacet rublů více či méně.

Šenbok u nich strávil pouze den a příští noci odjel s Něchljudovem. Nemohli se déle zdržet, neboť už to byla poslední lhůta, kdy se měli dostavit k pluku.

Poslední den u tetiček, kdy vzpomínka na noc byla ještě čerstvá, bouřily v Něchljudovově nitru a zápasily mezi sebou dva pocity: žhavé, smyslné vzpomínky na živočišnou lásku, přestože mu zdaleka neposkytla vše, co slibovala, i jistá samolibost nad dosaženým cílem; a pocit druhý, vědomí, že udělal něco velmi hanebného a musí to napravit, a to nikoli pro ni, nýbrž pro sebe.

V onom šílenství egoismu, v němž žil, myslel Něchljudov jen na sebe – na to, zda a do jaké míry bude odsouzen, vyjde-li najevo, jak se k ní zachoval, avšak nemyslel na to, co ona prožívá a co s ní bude.

Myslel na to, že Šenbok tuší jeho poměr ke Kaťuše, a lichotilo to jeho ješitnosti.

„Proto sis tetinky najednou tolik zamiloval,“ řekl mu Šenbok, když poznal Kaťušu, „že jsi u nich zůstal celý týden. Být tebou, taky bych nikam nejel. Rozkošná!“

Myslel i na to, že je sice škoda nyní odjíždět, aniž dokonale užil její lásky, ale naléhavý odjezd má tu výhodu, že rázem přetrhává svazek, který by se dal těžko udržovat. Také myslel na to, že jí musí dát peníze; nikoli pro ni, nikoli proto, že by je mohla potřebovat, ale proto, že se to vždycky dělává a že by byl pokládán za nečestného člověka, kdyby jí byl zneužil a nezaplatil za to. Peníze jí skutečně dal – tolik, kolik považoval za vhodné při svém i při jejím postavení.

Toho dne, kdy odjížděl, počkal si na ni odpoledne v síni. Jakmile ho spatřila, zarděla se a chtěla ho minout, ukazujíc očima na otevřené dveře do čeledníku, ale zadržel ji.

„Chtěl jsem se rozloučit…“ Mačkal v ruce obálku se storublovou bankovkou. „Tady jsem…“

Uhodla, zamračila se, zavrtěla hlavou a odstrčila jeho ruku.

„Ne, vezmi si to,“ zahučel, strčil jí obálku za ňadra, a jako by (...)

(......)