Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX

V takovém duševním stavu byl Něchljudov, když přišel z jednací síně do poradní místnosti. Seděl u okna, poslouchal, co se kolem něho mluví, a bez ustání kouřil.

Veselý obchodník měl zřejmě vřelé porozumění pro to, jak si krátil čas obchodník Smělkov.

„Baže, hochu, ten řádil docela po sibiřsku. Ale uměl v tom chodit. Takovou holku si namluvit!“

Hlavní porotce pronášel jakési úvahy, že vše záleží na dobrozdání znalců. Petr Gerasimovič si říkal vtipy s židovským příručím a dali se něčemu do smíchu. Něchljudov na všechny dotazy odpovídal jednoslabičně a přál si jedině, aby ho nechali na pokoji.

Když kulhavý soudní vykonavatel vyzval porotce, aby se vrátili do síně, padl na Něchljudova strach, jako by nešel soudit, ale sám měl být postaven před soud. V hloubi duše už cítil, že je ničema a měl by se stydět dívat lidem do očí, ale ze zvyku si přesto vedl sebevědomě jako vždy, vystoupil na pódium, sedl si na místo hned vedle hlavního porotce, dal nohy křížem a pohrával si se skřipcem.

I obžalovaní byli kamsi odvedeni a teprve nyní je přivedli zpátky –

V soudní síni se objevily nové tváře, totiž svědci, a Něchljudov si všiml, že Maslovová několikrát vzhlédla, jako by mohla oči nechat na vyšňořené tlusté paní, samé hedvábí a samet, ve vysokém klobouku s velkou stuhou a s elegantní kabelkou přes ruku, obnaženou po loket. Paní seděla v první řadě u přepážky. Byla to, jak později zjistil, svědkyně, majitelka nevěstince, v kterém žila Maslovová.

Začal výslech svědků: jméno, náboženské vyznání atd. Strany byly dotazovány, jak chtějí, aby svědci vypovídali, zda pod přísahou či bez ní, načež se zase objevil starý kněz, sotva nohy vlekl, zase si narovnával kříž na hedvábném životě a zase s takovým klidem a přesvědčením, že koná docela užitečnou a důležitou práci, vzal do přísahy svědky i znalce. Když byla přísaha odbyta, všechny svědky odvedli a zůstala jen Kitajevová, majitelka nevěstince. Tázali se jí, co ví o celém případě. Kitajevová s falešným úsměvem, pokyvujíc hlavou v klobouku při každé větě, s německým přízvukem podrobně a souvisle vyprávěla.

Nejprve k ní přišel do podniku známý sluha Simon a chtěl děvče pro bohatého sibiřského obchodníka. Poslala Ljubašu. Za nějakou dobu se Ljubaša vrátila (...)

(......)