Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXII

Po posledním slově obžalovaných a po jednání o formulaci otázek, ještě značně zdlouhavém, byly otázky položeny a předseda zahájil své resumé.

Než rozebral případ, velmi dlouho líbezným, důvěrným tónem vysvětloval porotcům, že loupež je loupež, kdežto krádež je krádež, že krádež vloupáním znamená krádež vloupáním a prostá krádež je prostá krádež. A když to vykládal, obzvlášť často se díval na Něchljudova, jako by si obzvlášť přál vštípit mu tu závažnou okolnost v naději, že ji pochopí a objasní i svým kolegům. Když pak usoudil, že porotci jsou už sdostatek prodchnuti všemi těmi pravdami, jal se rozvíjet pravdu další – o tom, že vraždou jmenujeme takovou činnost, z níž vzejde smrt člověka, že proto i travičství je vražda. Když se domníval, že i tuto pravdu si porotci osvojili, vysvětlil jim, že byla-li spáchána krádež a vražda zároveň, je to zločin krádeže a vraždy.

Ačkoli by už byl rád měl všechno za sebou a Švýcarka už ho očekávala, byl na své povolání tak zvyklý, že kdykoli začal mluvit, nevěděl, kdy má přestat, a proto zevrubně vykládal porotcům, že shledají-li obžalované vinnými, mají právo uznat je vinnými, shledají-li je nevinnými, mají právo uznat je nevinnými; shledají-li je vinnými v jednom a nevinnými v druhém bodě, mohou je uznat vinnými v jednom, avšak nevinnými v druhém bodě. Potom jim ještě objasnil, že sice mají toto právo, ale musí ho užívat rozumně. Chtěl jim ještě vysvětlit, že dají-li na položenou otázku kladnou odpověď, přisvědčí tím ke všemu, co bude v otázce obsaženo, a pakliže nepřisvědčí ke všemu, co bude v otázce, musí uvést výhrady. Ale pohlédl na hodinky, a jelikož zjistil, že už je za pět minut tři, rozhodl se ihned přistoupit k rozboru případu.

„K případu došlo za těchto okolností,“ začal a opakoval vše, co už několikrát řekli jak obhájci, tak náměstek státního zástupce i svědci.

Předseda mluvil a přísedící po jeho boku naslouchali, tvářili se hlubokomyslně a tu a tam pohlédli na hodinky, neboť shledávali, že jeho řeč je sice velmi pěkná, totiž jak se sluší a patří, ale poněkud dlouhá. Téhož názoru byl i náměstek státního zástupce stejně jako všichni soudcové a všichni přítomní. Předseda resumé skončil.

Zdálo by se, že vše už bylo řečeno. Ale předseda se naprosto nedovedl vzdát svého práva mluvit – tak rád naslouchal působivé intonaci svého hlasu – a uznal za nutné podotknout ještě pár slov o závažnosti práva uděleného porotcům i o tom, jak mají s náležitou pozorností a obezřetností užívat toho práva a nezneužívat ho, o tom, že byli vzati do přísahy, že jsou svědomím společnosti, že tajemství poradní síně má být svaté atd. atd.

Od chvíle, kdy předseda začal mluvit, Maslovová z něho oka (...)

(......)