Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXV

Rozmluva s předsedou a čistý vzduch, obojí Něchljudova poněkud uklidnilo. Napadlo ho teď, že své pocity přehnal proto, že celé dopoledne strávil v tak nezvyklém ovzduší.

Je to ovšem zvláštní a podivuhodná náhoda! A rozhodně musí udělat vše, co se dá, aby její úděl byl zmírněn, a to co nejrychleji. Ihned. Ano, musí si tady u soudu zjistit, kde bydlí Fanarin nebo Mikišin. Vzpomněl si na dva slavné advokáty.

Vrátil se do soudní budovy, svlékl si kabát a šel nahoru. Hned na první chodbě potkal Fanarina. Zastavil ho a řekl mu, že by s ním chtěl cosi projednat. Fanarin ho znal od vidění i podle jména a prohlásil, že mu milerád vyhoví.

„Jsem sice unaven… Ale když to nebude dlouho trvat, sdělte mi, oč jde. Půjdem semhle.“

Zavedl Něchljudova do jakési místnosti, nejspíš kanceláře některého soudce. Posadili se ke stolu.

„Oč jde, prosím pěkně?“

„Především vás chci požádat,“ začal Něchljudov, „aby se nikdo nedověděl, že se starám o tu věc.“

„Ale to je samozřejmé. Co tedy…“

„Byl jsem teď v porotě a odsoudili jsme na Sibiř nevinnou ženu. Hrozně mě to trápí.“

Něchljudov znenadání zrudl a zarazil se.

Fanarin po něm blýskl očima, pak je zase sklopil a poslouchal. „Prosím,“ řekl pouze.

„Odsoudili jsme nevinnou ženu a já bych si přál, aby byl rozsudek zrušen a celá věc postoupena vyšší instanci.“

„Senátu,“ opravil ho Fanarin.

„A tak vás chci požádat, abyste se toho ujal.“

Něchljudov chtěl mít to nejobtížnější co nejrychleji za sebou, (...)

(......)