Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

Příběh obviněné Maslovové byl docela všední. Maslovová byla dcera neprovdané robotnice, která žila se svou matkou, děvečkou od krav, na vsi u dvou sester, slečen statkářek. Tato svobodná žena rodila každým rokem a jak už to na venkově chodí, obvykle dali dítě pokřtít a potom matka nevítané, nežádoucí a v práci překážející děcko nekojila, takže záhy umíralo hladem.

Tak zemřelo pět dětí. Všechny byly pokřtěny, matka je nekojila, a děti umíraly. Šesté dítě, jež měla s potulným cikánem, bylo děvčátko a očekával je stejný osud, ale tu jedna ze dvou starých slečen náhodou přišla do čeledníku vyplísnit děvečky, že smetana je cítit kravinou. V čeledníku ležela rodička s hezkým, zdravým robátkem. Stará slečna vyplísnila děvečky za smetanu i za to, že pustily rodičku do čeledníku, a už chtěla odejít, když vtom spatřila děťátko, byla dojata a nabídla se za kmotru. Dala děvčátko pokřtít, potom z lítosti k své kmotřence posílala matce mléko a peníze a dívenka zůstala naživu. Však jí také staré slečny říkaly „zachráněná“.

Dítěti byly tři roky, když mu onemocněla matka a zemřela. Bábě dojičce byla vnučka na obtíž, a proto si staré slečny vzaly děvčátko k sobě. Černooká holčička byla náramně čiperná a roztomilá, a slečny z ní měly radost.

Staré slečny byly dvě: mladší, hodnější, to byla Sofja Ivanovna, dívčina kmotra, a starší, přísnější Marja Ivanovna. Sofja Ivanovna děvče strojila, učila je číst a chtěla z něho mít schovanku. Marja Ivanovna říkala, že z děvčete musí být služebná, dobrá panská, a proto k ní byla náročná, trestala ji, a dokonce ji tloukla, když měla špatnou náladu. Tak mezi dvojím vlivem vyrostla z děvčete zpola panská, zpola schovanka. Říkali jí také jménem uprostřed – ani Kaťko, ani Kátěnko, nýbrž Kaťušo. Šila, uklízela, čistila křídou svaté obrazy, pražila kávu, mlela ji a uvařenou nosila na stůl, přepírala drobnější prádlo a jindy zas sedávala se slečnami a předčítala jim.

Chodili k ní na námluvy, ale nechtěla nikoho, tušíc, že život mezi těmi dělnými lidmi, kteří se o ni ucházeli, by pro ni byl těžký, neboť byla zhýčkána slastmi panského života.

Tak žila do šestnácti let. Když jí minul šestnáctý rok, přijel k jejím slečnám synovec student, bohatý kníže, a Kaťuša, byť se k tomu neodvážila přiznat jemu ani sobě, se do něho zamilovala. Po dvou letech přijel synovec cestou na vojnu k tetičkám znovu, strávil u nich čtyři dni, v předvečer svého odjezdu svedl Kaťušu, poslední den jí strčil storublovou bankovku a odjel. Za pět měsíců pak najisto poznala, že je těhotná.

Od té doby ji svět netěšil a myslela jen na to, jak ujít hanbě, která ji čekala, a nejenže sloužila tetičkám neochotně a špatně, ale ani sama nevěděla, jak to přišlo, a najednou vybuchla. Byla na slečny hrubá, až ji to později mrzelo, a nakonec dala výpověď.

Slečny se netajily svou nespokojeností a propustily ji. Šla od nich sloužit k policejnímu komisaři, ale vydržela tam jen tři měsíce, poněvadž komisař, padesátiletý dědek, za ní dolézal, a když (...)

(......)