Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Zatímco Maslovová, utrmácená dlouhou cestou, docházela se strážnými k budově okresního soudu, onen synovec jejích pěstounek, kníže Dmitrij Ivanovič Něchljudov, který ji kdysi svedl, ještě ležel ve zválené, vysoké pérované posteli s péřovou matrací. Rozepjal si límec u čisté holandské noční košile s nažehlenými záhyby na prsou a kouřil cigaretu. Hleděl strnule před sebe a uvažoval, co má nyní udělat a co bylo včera.

Při vzpomínce na včerejší večer u Korčaginových, bohatých a věhlasných lidí, s jejichž dcerou se podle všeobecné domněnky měl oženit, vzdychl, a odhodiv dokouřenou cigaretu, chtěl si vzít ze stříbrného pouzdra další, ale rozmyslel si to, svěsil hladké bílé nohy z postele, nahmatal jimi trepky, přehodil si přes plná ramena hedvábný župan a rychlým těžkým krokem šel do převlékárny, umístěné vedle ložnice a cele prosycené umělou vůní toaletních přípravků, kolínské vody, pomády a parfému. Tam si zvláštním práškem vyčistil zuby, na mnoha místech plombované, vypláchl si ústa aromatickou vodičkou a pak se začal důkladně umývat a třít několika ručníky. Když si umyl voňavým mýdlem ruce, pečlivě si vyčistil kartáčkem dlouhé nehty a omyl si ve velkém mramorovém umyvadle obličej a tlustý krk, šel ještě do třetí místnosti vedle ložnice, kde měl připravenou sprchu. Opláchl si studenou vodou bílé svalnaté tělo obložené tukem, utřel se osuškou, vzal si čisté vyžehlené prádlo a boty, naleštěné jako zrcadlo, a posadil se k toaletnímu stolku, aby si dvěma kartáči učesal krátký, kadeřavý černý vous a zvlněné, vpředu prořídlé vlasy.

Všechny věci, kterých používal, všechny součásti jeho oděvu – prádlo, šaty, obuv, kravaty, jehlice a knoflíčky – byly nejlepší a nejdražší jakosti, nenápadné, jednoduché, trvanlivé a hodnotné.

Něchljudov si vzal ze spousty kravat a jehlic první, jež se mu namanula (kdysi mu to bylo nové a bavilo ho to, nyní mu bylo všecko lhostejné), oblékl si vykartáčované šaty, které měl připravené na židli, a byť ne zcela svěží, ale čistý a navoněný vešel do dlouhé jídelny, kde včera tři sluhové vyleštili parkety a kde stál obrovský dubový příborník a stejně velký rozkládací stůl s vyřezávanými, široce roztaženými nožkami v podobě lvích tlap, působící majestátním dojmem. Na stole, pokrytém jemným škrobeným ubrusem s velkými monogramy, stála stříbrná konvice s vonící kávou, stříbrná cukřenka, konvička se svařenou smetanou a košíček s čerstvými houskami, suchary a piškoty. Vedle příboru ležela došlá pošta, noviny a poslední číslo Revue des deux Mondes. Něchljudov se zrovna chtěl pustit do čtení dopisů, když dveřmi z chodby vplula starší tělnatá žena ve smutečních šatech a v krajkovém čepečku, který jí zakrýval rozlezlou pěšinku ve vlasech. Byla to panská nebožky Něchljudovovy matky, nedávno zesnulé v tomto bytě, Agrafena Petrovna, jež teď zůstala u syna jako hospodyně. Strávila s Něchljudovovou matkou porůznu asi deset let v cizině a měla panské vzezření i panské způsoby. Žila u Něchljudovových od dětství (...)

(......)