Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXI

Když zarachotil zámek a Maslovová byla vpuštěna do cely, všechno se otočilo k ní. I žalmistova dcera zůstala na okamžik stát, s vytaženým obočím pohlédla na příchozí, ale neřekla nic a už zase chodila sem a tam dlouhými, ráznými kroky. Korablevová vrazila jehlu do hrubého plátna a tázavě se podívala přes brejle na Maslovovou.

„A jejej! Tak ty ses vrátila. Já jsem přece myslela, že tě pustí,“ řekla tím svým chraplavým, hlubokým, skoro mužským hlasem. „To ti to asi pěkně zavařili.“

Sundala si brejle a odložila šití vedle na pryčnu.

„Říkaly jsme si tu s tetičkou, beruško, že tě třeba hned pustěji. Taky prý se to stává. A ještě člověku dají peníze, když má náhodou štěstí,“ hned nato zpěvavě spustila traťová hlídačka. „A ono zatím tohle. Asi jsme špatně hádaly. Pánbůh si asi dělá, co chce, beruško,“ mluvila bez ustání, vlídně a lahodně.

„Snad tě neodsoudili?“ zeptala se Fedosja, soucitně a něžně hledíc na Maslovovou blankytnýma dětskýma očima, a veselá mladá tvář se jí celá změnila, jako by nabírala k pláči.

Maslovová neodpovídala, mlčky šla na své místo, druhé od kraje, vedle Korablevové, a posadila se na pryčnu.

„Žes ani nejedla?“ řekla Fedosja. Vstala a šla k Maslovové.

Maslovová beze slova dala bochánky do hlav lůžka a začala se odstrojovat. Svlékla si zaprášený plášť, sundala si šátek a usedla.

Hrbatá babička, která si na druhém konci pryčny hrála s klučinou, přišla také a stoupla si proti Maslovové.

„Ts, ts, ts,“ zamlaskala a útrpně zavrtěla hlavou.

I hošík přišel za stařenkou. Vyšpulil horní ret a kulil oči na bochánky, které Maslovová donesla. Když Maslovová viděla ty soucitné tváře po tom všem, co právě zažila, bylo jí do pláče a rty se jí roztřásly. Ale hleděla se přemoci a přemáhala se, dokud nepřišla stařenka a hošík. Když zaslechla stařenčino dobrácké, soucitné mlaskání a hlavně když její pohled zavadil o hošíka, který upřel vážný zrak na bochánky a pak na ni, už se přemoci nedovedla. Obličejem jí projela křeč a dala se do pláče.

„Říkala jsem ti, že si máš najít pořádného obhájce,“ ozvala se Korablevová. „Je to vyhnanství?“ tázala se.

Maslovová chtěla odpovědět a nemohla, jen zaštkala a vyňala z bochánku krabičku cigaret, na níž byla vyobrazena růžolící načesaná dáma s hlubokým výstřihem do špičky, a podala ji Korablevové. Korablevová se podívala na obrázek, káravě zavrtěla hlavou, zvlášť proto, že Maslovová tak hloupě utrácí, vyndala cigaretu, zapálila si o lampu, potáhla a pak strčila cigaretu Maslovové. Maslovová, neustávajíc v pláči, rychle za sebou lačně vdechovala a vydechovala tabákový kouř.

„Káznice,“ vzlykla.

„Že se ty vrahouni, ty psi zatracený Boha nebojejí,“ řekla Korablevová. „Takhle holku nevinně odsoudit.“

Vtom ženy u okna vybuchly smíchem. Děvčátko se smálo také a jeho dětský smích splýval (...)

(......)