Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXV

Hned o první přestávce Něchljudov vstal a šel na chodbu s úmyslem, že už se na líčení nevrátí. Ať si s ním dělají, co chtějí, ale už se nemůže podílet na té strašné, hanebné hlouposti.

Zjistil si, kde má kancelář státní zástupce, a vydal se k němu. Zřízenec ho nechtěl pustit. Hlásil, že státní zástupce je zrovna zaměstnán. Ale Něchljudov ho neposlouchal, šel dovnitř a obrátil se k úředníkovi s prosbou, aby státnímu zástupci ohlásil, že je porotce a musí s ním mluvit ve velmi vážné věci. Knížecí titul a pěkné šaty Něchljudovovi pomohly. Úředník ho ohlásil a pustil ho k státnímu zástupci. Ten ho uvítal vstoje, s patrnou nelibostí, že Něchljudov se tak umíněně domáhá slyšení.

„Co si přejete?“ otázal se přísně.

„Jsem porotce, Něchljudov, a nutně musím mluvit s obžalovanou Maslovovou,“ řekl Něchljudov celý rudý, ale rychle a rázně, poněvadž tušil, že přikročil k činu, který významně ovlivní jeho život.

Státní zástupce byl menší snědý muž s krátkými šedivějícími vlasy, s jiskrnýma bystrýma očima a hustým přistřiženým vousem na vystouplé dolní čelisti.

„S Maslovovou? Ovšem, vím. Byla obžalována z travičství,“ řekl klidně. „A proč s ní potřebujete mluvit?“ Nato dodal o něco mírněji: „Nemohu vám to povolit, když nebudu znát důvod.“

„Mám pro to důvod velice závažný,“ odpověděl Něchljudov a všecek se zapálil.

„M-no,“ řekl státní zástupce, zdvihl zrak a pozorně si Něchljudova prohlédl. „Už se s ní konalo přelíčení nebo ještě ne?“

„Včera byla souzena a odsouzena ke čtyřem rokům káznice naprosto nespravedlivě. Je nevinna.“

„M-no. Jestliže byla odsouzena teprve včera,“ řekl státní zástupce, nedbaje Něchljudovovy poznámky o nevině Maslovové, „tedy než rozsudek nabude právní moci, musí být ve vyšetřovací věznici. Návštěvy tam jsou povoleny jenom v určité dny. Doporučuji vám, abyste se obrátil přímo tam.“

„Ale já ji musím vidět co nejdříve,“ vyhrkl Něchljudov a dolní čelist se mu třásla. Cítil, že se blíží rozhodující okamžik.

„Ale proč?“ zeptal se státní zástupce poněkud zneklidněně.

„Protože je nevinna, a přitom byla odsouzena do káznice. A vším jsem vinen já,“ řekl Něchljudov třesoucím se hlasem, ač přitom cítil, že mluví, co by neměl.

„Jak to?“ tázal se státní zástupce.

„Poněvadž jsem ji svedl a vehnal ji do situace, v které se teď octla. Kdyby nebyla tím, k čemu jsem ji dohnal, ani by nemohla být nařčena z něčeho takového.“

„Přesto nechápu, jak to souvisí s návštěvou.“

„Ale tak, že ji chci všude následovat… a oženit se s ní,“ vypravil ze sebe Něchljudov. A jako vždy, kdykoli o tom začal, vhrkly mu slzy do očí.

„Ale? Vida!“ řekl státní zástupce. „To je vskutku úplně výjimečný případ. Jste, tuším, členem krasnoperského zemstva?“ otázal se, jako by se (...)

(......)