Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXVIII

Nazítří v neděli v pět ráno, kdy na ženské chodbě zazněla obvyklá píšťalka, Korablevová už nespala a vzbudila Maslovovou.

Sibiř, pomyslela si Maslovová s hrůzou. Mnula si oči, bezděky vdechujíc vzduch, po ránu nemožně smrdutý, chtěla zase usnout, odejít do říše podvědomí, ale zakořeněný strach přemohl spánek, takže se zvedla, skrčila nohy a usedla, rozhlížejíc se kolem. Ženy už vstaly, jen děti ještě spaly. Krčmářka s vypoulenýma očima opatrně, aby je nevzbudila, vytahovala plášť, který měly pod sebou. Rebelantka rozvěšovala nad kamny hadry, sloužící za plenky, zatímco dítě křičelo z plna hrdla v náručí modrooké Fedosji, která je houpala a něžně chlácholila. Souchotinářka se držela za prsa a s obličejem podlitým krví odkašlávala a mezitím vzdychala a naříkala. Zrzavá už také byla vzhůru. Ležela naznak, tlusté nohy skrčené, a hlasitě a vesele vyprávěla, co se jí zdálo. Stařenka žhářka už opět stála před svatým obrazem a šeptajíc stále stejná slova, žehnala se křížem a klaněla se. Žalmistova dcera seděla nehybně na pryčně a ospale, tupě zírala před sebe. Fešanda si natáčela na prst mastné, tvrdé černé vlasy.

Venku zapleskaly střevíce, zámek zarachotil a vstoupili dva chodbaři v halenách a krátkých šedivých kalhotách nad kotníky, s vážnou, zlostnou tváří vyzvedli na vahadlo páchnoucí kbelík a odnesli jej z cely. Ženy se šly umýt na chodbu pod vodovod. U vodovodu se strhla hádka mezi zrzavou a ženou z vedlejší cely. Zase nadávky, křik a nářky.

„Chcete na samotku?“ rozkřikl se dozorce a pleskl zrzavou po tučných nahých zádech, jen to mlasklo na celou chodbu. „Už ať tě neslyším.“

„Hele, dědek špásuje,“ řekla zrzka, pokládajíc toto jednání za projev přízně.

„Tak hybaj. Dělejte, půjdete na mši.“

Než se Maslovová učesala, přišel inspektor s družinou.

„Nástup!“ křičel dozorce.

Z druhé cely vyšly ostatní vězeňkyně a všechny si stouply na chodbě do dvou řad, přičemž ženy v druhé řadě musely dát ruce na ramena ženám v první řadě. (...)

(......)