Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XL

A nikoho z přítomných od kněze a inspektora až po Maslovovou nenapadlo, že týž Ježíš, jehož jméno opakoval kněz, velebící ho všelijakými podivnými slovy, že tento Ježíš výslovně zapověděl vše, co se tu dělo. Zapověděl nejen to nesmyslné krasořečnění a rouhačské čáry kněží-učitelů nad chlebem a vínem, nýbrž zapověděl co nejdůrazněji, aby se jedni lidé nazývali učiteli druhých lidí, zapověděl modlitby v chrámech a kázal, aby se každý modlil o samotě, zapověděl i chrámy, řka, že je přišel rozbořit a že modlit se nemáme v chrámech, nýbrž v duchu a v pravdě. Ale především zapověděl nejen soudit lidi a věznit je, hanobit a mučit, jak se to dálo zde, nýbrž zakázal i jakékoli násilí na lidech řka, že přišel vysvobodit zajatých.

Nikoho z přítomných nenapadlo, že vše, co se zde provádí, je nejhorší rouhání a výsměch Kristovi, v jehož jménu se to dálo. Nikoho nenapadlo, že pozlacený kříž s emailovými medailónky na hrotech, jejž kněz přinesl a dával lidem líbat, není než obrazem šibenice, na níž byl umučen Kristus právě proto, že zapověděl vše, co se teď v jeho jménu zde provádělo. Nikoho nenapadlo, že kněží, kteří si myslí, že pod způsobou chleba a vína jedí tělo a pijí krev Kristovu, vskutku jedí jeho tělo a pijí jeho krev, avšak nikoli v krajíčcích a ve víně, nýbrž tím, že nejenom pokoušejí „maličkých těchto“, s nimiž se Kristus ztotožňoval, ale také je připravují o nejvyšší blaho a vystavují je nejkrutějším mukám, když před lidmi skrývají onu blahozvěst, kterou jim Kristus přinesl.

Kněz to vše činil s klidným svědomím, neboť byl od dětství vychován v přesvědčení, že je to jediná pravá víra, kterou vyznávali všichni světci už za dávných dob a kterou nyní vyznává duchovní i světská vrchnost. Nevěřil, že z chleba se stalo tělo, že duši prospívá záplava slov, ani že opravdu snědl kousíček Boha (tomu věřit nelze), avšak věřil, že je nutno vyznávat tuto víru. A zejména ho v té víře utvrzovalo, že za vykonávání církevních obřadů již osmnáct let pobíral důchod, z něhož živil rodinu, vydržoval syna na gymnáziu a dceru v klášterní škole. Stejně, ba ještě pevněji věřil i žalmista, poněvadž nadobro zapomněl na dogmatickou podstatu té víry a věděl jenom, že na teplé víno, na zádušní modlitby, na hodinky, na pobožnost obyčejnou a pobožnost s chvalozpěvem, na vše je předepsána určitá cena, kterou praví křesťané rádi platí, a proto vykřikoval své „smiluj se, smiluj se“, zpíval a odříkával, co se patřilo, zrovna tak klidně a přesvědčen o nezbytnosti celé věci, jako se prodává dříví, mouka nebo (...)

(......)