Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLV

Něchljudov by byl rád změnil svůj životní styl, chtěl pronajmout svůj velký byt, rozpustit služebnictvo a přestěhovat se do penziónu. Ale Agrafena Petrovna ho ujistila, že než nastane zima, nemá smysl cokoli měnit na dosavadním způsobu života. V létě si byt nikdo nenajme, ale přitom se někde bydlet musí a je třeba mít někde nábytek a šatstvo. A tak všecka Něchljudovova snaha změnit životní styl (chtěl se zařídit prostě, po studentsku) nevedla k ničemu. Nejenže vše zůstalo při starém, ale ještě v bytě nastal ruch a shon. Větraly se, rozvěšovaly se a vyklepávaly všelijaké vlněné a kožišinové kusy a domovník i jeho pomocník, kuchařka i Kornej měli plné ruce práce. Nejdříve vynášeli a rozvěšovali na šňůry jakési uniformy a roztodivné kožišiny, kterých se jaktěživo nepoužilo. Potom začali vynášet koberce a nábytek, domovník a pomocník si vykasali rukávy na svalnatých rukou a horlivě vyklepávali do taktu všechny ty kousky, až se do všech pokojů šířil zápach naftalínu. Kdykoli šel Něchljudov přes dvůr nebo se díval oknem, divil se, kolik toho všeho je a jak je to všecko nesporně zbytečné. Těch věcí se používalo jen k tomu a jejich účel spočíval jen v tom, aby Agrafena Petrovna, Kornej, domovník, jeho pomocník a kuchařka měli příležitost protáhnout si svaly.

Nemá smysl měnit životní formy nyní, kdy případ Maslovová není vyřešen. A je to i příliš těžké. Stejně se všecko změní samo od sebe, až ji propustí nebo pošlou na Sibiř a on pojede za ní.

Ve stanovený den přijel Něchljudov k advokátovi Fanarinovi. Vstoupil do nádherného bytu ve vlastním domě advokátově, plném obrovských rostlin, se skvostnými záclonami v oknech a vůbec s celým tím přepychovým zařízením, svědčícím o hříšných, totiž bezpracně nabytých penězích, s přepychem, s jakým se setkáváme jen u zbohatlíků. V čekárně spatřil klienty, čekající jako u lékaře, kdy na ně dojde řada, a trudnomyslně sedící kolem stolků s ilustrovanými časopisy, které je měly zabavit. Koncipient, který tu seděl u vysokého psacího stolku, Něchljudova poznal, šel k němu, pozdravil a řekl, že ho ihned ohlásí šéfovi. Ale než došel ke dveřím pracovny, otevřely se samy a ozval se hlasitý, živý hovor mezi Fanarinem a starším rozložitým mužem s červeným obličejem, s hustým knírem a v šatech zbrusu nových. Oba se tvářili jako lidé, kteří si dojednali výhodný, ale nepříliš kalý obchod.

„To je vaše vina, milý pane,“ s úsměvem pravil Fanarin.

„Já bych milerád, ale když to nende.“

„Nono, to známe.“

A oba se nuceně zasmáli.

„Á, kníže! Račte dále,“ pravil Fanarin, když zočil Něchljudova, ještě jednou pokynul odcházejícímu obchodníkovi a uvedl Něchljudova do své pracovny, zařízené ve strohém slohu. „Zapalte si, prosím,“ řekl a usedl proti Něchljudovovi. Ale jen stěží potlačoval úsměv nad zdarem předchozího jednání.

„Děkuji. Přicházím ve věci Maslovové.“

„Ano, ano, hned to bude. Uf, tihle zazobanci jsou mazaní!“ řekl advokát. „Viděl jste toho chlapíka? Má kapitál dobrých dvanáct miliónů. A přitom (...)

(......)