Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLVI

V obvyklou hodinu hvízdly na chodbách věznice píšťaly dozorců. Dveře chodeb a cel se otevřely, až železo rachotilo, zapleskaly bosé nohy i podpatky, chodbami přešli uklízeči s kbelíky, které naplnily vzduch odporným zápachem. Trestanci a trestankyně se umyli, oblékli se, nastoupili na chodbě a po nástupu se vydali pro vařící vodu na čaj.

Dnes se při snídani ve všech vězeňských celách nemluvilo o ničem jiném než o tom, že dnes mají být zmrskáni dva trestanci. Jeden z nich byl mladý muž, dobře obeznalý v písmě i čtení, příručí Vasiljev, který v záchvatu žárlivosti zabil svou milenku. Kamarádi na cele ho měli rádi pro jeho veselou povahu, štědrost a neústupnost vůči vrchnosti. Vyznal se v zákonech a žádal, aby byly zachovávány. Proto ho představení neměli v lásce. Před třemi týdny udeřil dozorce chodbaře za to, že mu polil polévkou novou uniformu. Vasiljev se chodbaře zastal a uváděl, že zákon nedovoluje bít trestance. „Já ti dám zákon!“ řekl dozorce a vynadal Vasiljevovi. Ten mu to oplatil. Dozorce ho chtěl udeřit, ale Vasiljev ho chytil za ruce, chvíli ho podržel, otočil jím a vyrazil ho ze dveří. Dozorce si stěžoval a inspektor nařídil, aby Vasiljeva zavřeli do samovazby.

Cely pro samovazbu, to byla řada tmavých kobek, uzavíraných zven-čí na závoru. V temné studené kobce nebylo ani lůžko, ani stůl, ani židle, takže vězeň seděl nebo i ležel na špinavé podlaze, kde kolem něho i přes něho běhaly krysy, kterých bylo v kobce spousta a které byly tak drzé, že potmě se člověk nedohlídal chleba. Rvaly jej vězňům z rukou, a dokonce přepadávaly i vězně, jestliže se přestali hýbat. Vasiljev prohlásil, že do samovazby nepůjde, protože nic neudělal. Vedli ho tam násilím. Bránil se a dva trestanci mu pomohli, takže se dozorcům vytrhl. Sběhli se dozorci a mezi nimi Petrov, proslulý svou silou. Přemohli trestance a strčili je do kobek. Gubernátorovi bylo neprodleně hlášeno, že došlo téměř ke vzpouře. Přišel rozkaz, že dva hlavní viníci, Vasiljev a tulák Bezejmenný, mají dostat každý třicet ran.

Trest se měl odbývat v ženské hovorně.

Navečer už to věděli všichni trestanci a na celách se živě rokovalo o nastávající exekuci.

Korablevová, Fešanda, Fedosja a Maslovová seděly ve svém koutě a celé červené a rozjařené, protože už se napily vodky, které teď Maslovová měla habaděj a štědře jí uctívala své družky, popíjely čaj a také o ničem jiném nemluvily.

„Copak nějak řádil, nebo co?“ říkala Korablevová, ukusujíc silnými zuby drobné kousíčky cukru, „jenom se zastal kamaráda. Za to ho nesmějí (...)

(......)