Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Něchljudov už dávno čekal v předsíni.
Když přijel k trestnici, zazvonil u vchodu a dal dozorci propustku od státního zástupce.
„Koho si přejete?“
„Chtěl bych vidět trestankyni Maslovovou.“
„Teď to nejde. Pan inspektor je zaneprázdněn.“
„Je v kanceláři?“ tázal se Něchljudov.
„Ne, tady v hovorně,“ odpověděl dozorce rozpačitě, jak se zdálo Něchljudovovi.
„Copak jsou teď návštěvy?“
„Ne, to je mimořádný případ,“ odtušil dozorce.
„Jak bych ho tedy sehnal?“
„Až půjde ven, tak si mu řekněte. Posečkejte.“
V té chvíli vyšel postranními dveřmi šikovatel s oslňujícími prýmky, s lesklým mastným obličejem a s kníry nasáklými tabákovým kouřem a přísně se obrátil k dozorci:
„Co sem pouštíte lidi? Měl jste do kanceláře…“
„Bylo mi řečeno, že pan inspektor je zde,“ řekl Něchljudov udiven, že i na šikovateli je znát neklid.
Vtom se otevřely vnitřní dveře a vstoupil zpocený, uhřátý Petrov.
„Tohle si bude pamatovat,“ řekl k šikovateli.
Šikovatel ukázal očima na Něchljudova a Petrov umlkl, zamračil se a odešel zadními dveřmi.
Co si kdo bude pamatovat? Proč jsou všichni tak zaražení? Proč dával šikovatel znamení?
„Tady nemůžete čekat, račte do kanceláře,“ znova se obrátil šikovatel k Něchljudovovi, a ten už chtěl odejít, když zadními dveřmi vyšel inspektor, ještě zaraženější než jeho podřízení. Neustále vzdychal. Když spatřil Něchljudova, obrátil se k dozorci. „Fedotove, Maslovovou z páté ženské do kanceláře!“
„Račte,“ obrátil se k Něchljudovovi. Přišli po příkrých schodech do malého pokojíku o jednom okně, s psacím stolem a několika židlemi. Inspektor se posadil.
„Jsou to tady těžké, hrozně těžké povinnosti. Člověk jim chce ulehčit jejich osud, a je to ještě horší. Myslím jenom na to, jak bych se odtud dostal. Jsou to těžké, hrozně těžké povinnosti.“
Něchljudov nevěděl, co inspektorovi působí nesnáze, ale pozoroval teď na něm zvláštní, politováníhodnou, skleslou a beznadějnou náladu.
„Ano, myslím, že jsou velice těžké,“ pravil. „Ale proč tedy ten úřad zastáváte?“
„Nemám prostředky a musím živit rodinu.“
„Ale když je vám to zatěžko?“
„Inu, řeknu vám, člověk je přece jen podle možnosti prospěšný, přece jenom, co mohu, to jim usnadním. Žádný jiný na mém místě by to nedělal. Copak je to maličkost, přes dva tisíce lidí, a jakých (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
