Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLVIII

Dozorce, jenž Maslovovou přivedl, usedl na okno opodál stolu. Něchljudovovi nadešel rozhodující okamžik. Stále si vyčítal, že jí při první schůzce neřekl to hlavní, že se s ní hodlá oženit, a nyní si pevně umínil, že jí to řekne. Seděla po jedné straně stolu a Něchljudov si sedl naproti. V místnosti bylo světlo a Něchljudov jí poprvé za tu dobu viděl jasně a zblízka do obličeje, viděl vrásky kolem očí a úst i to, jak má oči napuchlé. A bylo mu jí ještě víc líto než dřív.

Opřel se lokty o stůl tak, aby ho dozorce, muž židovského typu a s šedivějícími licousy, nemohl od okna slyšet, ale aby ho slyšela jen ona, a začal:

„Kdyby tahle stížnost nepomohla, podáme žádost k Jeho Veličenstvu. Uděláme všechno, co bude možné.“

„Kdybych tak byla měla dobrého advokáta hned na začátku…“ přerušila ho. „Ale ten můj obhájce byl učiněný blbeček, jenom mi pořád dělal poklony,“ zasmála se. „Kdyby tenkrát věděli, že se s vámi znám, mohlo to být jiné. Ale takhle? Každý si myslí, že jsem zlodějka.“

Je dnes taková divná, pomyslel si Něchljudov a zrovna chtěl promluvit, když Maslovová začala znovu.

„Něco bych vám chtěla. Máme u nás jednu babičku, víte, každý se až diví. Taková náramná babička, a vidíte to, sedí pro nic za nic, ona i její syn. A každý to ví, že nic neudělali, ale byli obžalovaní, že jsou žháři, a tak je zavřeli. Víte, když slyšela, že s vámi znám,“ řekla Maslovová, kroutíc hlavou a dívajíc se na něho, „prosila mě, abych vám to pověděla a abyste si nechal zavolat jejího syna, že vám to všecko vyloží. Jmenujou se Meňšovovi. Uděláte to? Víte, ta babička je náramná. Člověk hned pozná, že za nic nemůže. Buďte tak moc hodný, udělejte v tom něco.“ Vzhlédla k němu, pak zase sklopila oči a usmívala se.

„Dobře, udělám, zeptám se na to,“ řekl Něchljudov a stále víc a víc žasl nad jejím nenuceným chováním. „Ale chtěl jsem si s vámi promluvit o své záležitosti. Pamatujete si, co jsem vám minule říkal?“

„Říkal jste toho moc a moc. Co jste říkal minule?“ opáčila a stále se usmívala a kroutila hlavou.

„Říkal jsem, že jsem vás přišel prosit, abyste mi odpustila.“

„Ale co, pořád abych odpustila, odpustila, co s tím… Kdybyste radši…“

„Že chci smazat svou vinu,“ pokračoval Něchljudov, „a to nikoli slovy, ale skutkem. Rozhodl jsem se, že se s vámi ožením.“

V tváři se jí náhle zračil úlek. Šilhavé oči strnuly a dívaly se na něho a zase uhýbaly.

„Co jste si to zas vzpomněl?“ řekla a zlostně se zakabonila.

„Cítím se povinován před Bohem udělat to.“

„Co sem pletete Boha? To jsou samé zbytečné řeči. Před Bohem? Před jakým Bohem? Měl jste na něho myslet tenkrát.“ A zarazila se s otevřenými ústy.

Teprve nyní ucítil Něchljudov silný pach kořalky a pochopil, proč je Maslovová tak rozohněná.

„Uklidněte se,“ řekl.

„Co bych se uklidňovala? Myslíš, že jsem opilá? Jsem, ale vím, co mluvím,“ vybuchla znenadání a celá zbrunátněla. „Já jsem kriminálnice, kurva, ale vy jste pán, tak co by ses se mnou špinil. Běž si za svýma (...)

(......)