Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

L

Když se Něchljudov druhý den ráno vzbudil, vzpomněl si, co všecko bylo včera, a přepadl ho strach.

Ale i přes ten strach si pevněji než kdy předtím umínil, že se nevzdá. U vědomí té povinnosti vyrazil z domu a jel požádat Maslennikova, aby mu kromě Maslovové dovolil navštívit ve věznici i stařenku Meňšovovou a jejího syna, za něž se Maslovová přimlouvala. Kromě toho chtěl požádat o schůzku s Bogoduchovskou, která mohla být prospěšná Maslovové.

Něchljudov znal Maslennikova ještě z vojny. Maslennikov byl tenkrát u pluku náčelníkem finančního hospodářství. Byl to ten nejdobromyslnější, nejsvědomitější důstojník, který neznal ani nechtěl znát nic než pluk a carskou rodinu. Nyní se s ním Něchljudov setkal jako s úředníkem, jenž zaměnil pluk za gubernii a gubernskou správu. Oženil se s bohatou ráznou vdovou. Ta ho také přiměla, aby odešel z vojenské služby do civilu.

Škádlila ho a mazlila se s ním jako s ochočeným zvířetem. Něchljudov byl minulou zimu jednou u nich, ale dvojice mu připadala tak nezáživná, že už tam nešel.

Maslennikov se všecek rozzářil, jakmile Něchljudova spatřil. Měl stejně vykrmený a červený obličej, korpulentní postavu a nádherné šaty jako kdysi na vojně. Tam to byla uniforma nebo vojenská blůza, vždy čistá a dle poslední módy obepínající ramena a hruď. Nyní to byl civilní oblek, dle nejnovější módy, rovněž přiléhající na vypasené tělo a vypínající široká prsa. Maslennikov měl úřednický frak. Přes věkový rozdíl (Maslennikovovi táhla čtyřicítka) si s Něchljudovem tykali.

„To je ohromné, díky, žes přijel. Půjdem k manželce. Zrovna mám před schůzí volných deset minut. Šéf je totiž pryč. Já spravuju gubernii,“ řekl s uspokojením, které nedovedl utajit.

„Jdu za tebou úředně.“

„Copak?“ Maslennikov byl najednou ve střehu a vyslovil to polekaně a trochu přísně.

„Ve věznici je někdo, o koho se velice zajímám (při slově věznice Maslennikovova tvář zpřísněla ještě víc) a s kým bych rád mluvil ne ve společné hovorně, ale v kanceláři, a nejen ve stanovené dny, ale častěji. Bylo mi řečeno, že to záleží na tobě.“

„Ovšemže, příteli, jsem ochoten udělat pro tebe vše,“ řekl Maslennikov a dal mu obě ruce na kolena, jako by chtěl zmírnit svou vznešenost. „Je to možné, jenže víš, já jsem jenom dočasný vládce.“

„Můžeš mi tedy napsat papírek, abych se s ní mohl scházet?“

„To je žena?“

„Ano.“

„A proč ji zavřeli?“

„Pro travičství. Ale byla odsouzena nevinně.“

„Ano, to máš ten spravedlivý soud, ils n’en font point d’autre,^[12]“ napadlo ho říci francouzsky. „Vím, že se mnou nesouhlasíš, ale nemohu si pomoci, c’est mon opinion bien arretée,^[13]“ dodal, vyjádřiv takto názor, o němž po celý rok v různých obměnách četl ve zpátečnickém, konzervativním listě. „Já vím, ty jsi liberál.“

„Nevím, zda jsem liberál nebo něco jiného,“ řekl Něchljudov s úsměvem, neboť se vždy divil, že ho všichni počítají k jakési straně a říkají mu liberál jen proto, že měl-li posoudit člověka, tvrdil, že ho musí nejprve vyslechnout, že (...)

(......)