Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V

Když Něchljudov vešel do soudní budovy, bylo už na chodbách velice živo.

Zřízenci rychle přecházeli, někdy dokonce klusali, aniž zvedali nohy od země, jenom jimi mrskali a celí upachtění pobíhali tam a zpět se vzkazy a listinami. Soudní vykonavatelé, advokáti a soudcové přecházeli sem a tam, žalobci nebo obžalovaní v nevazebních věcech se smutně ploužili podle zdí anebo čekali vsedě.

„Kde je okresní soud?“ zeptal se Něchljudov zřízence.

„Který potřebujete? Máme tu civilní oddělení a soudní dvůr.“

„Jsem porotce.“

„Trestní oddělení. To jste měl říct hned. Tady vpravo, pak doleva a druhé dveře.“

Něchljudov šel udaným směrem.

U dveří, které hledal, čekali dva muži. První byl velký, tlustý obchodník, dobrácký člověk, který se zřejmě napil a pojedl a byl v tom nejlepším rozmaru. Druhý byl příručí židovského typu. Rozprávěli o ceně vlny, když k nim přistoupil Něchljudov a tázal se, zda je tu poradní síň.

„Je, pane, je. Taky našinec, porotce?“ ptal se dobrácký obchodník a vesele mrkl. „Tak to si zapracujem společně,“ pokračoval, když Něchljudov přisvědčil. „Obchodník druhé třídy Baklašov,“ řekl, podávaje Něchljudovovi měkkou, širokou, neohebnou ruku. „Bude to ale práce. S kým mám to potěšení?“

Něchljudov se představil a vstoupil dovnitř.

V menší místnosti bylo asi deset lidí různého druhu. Všichni přišli před chvilkou a někteří seděli, jiní přecházeli, prohlíželi se navzájem a seznamovali se. Byl zde penzista v uniformě, ostatní měli svrchníky nebo saka, jen jeden měl ruský krojový kabát.

Ze všech – třebaže mnohé to vytrhlo z práce a tvrdili, že je jim to na obtíž – ze všech vyzařovalo jisté uspokojení, způsobené vědomím, že konají společensky důležitou věc.

Porotci, z nichž někteří se už seznámili, kdežto jiní jen tušili, kdo je kdo, rozmlouvali o počasí, o časném jaru, o nastávajícím soudním řízení. Ti, kdo se s Něchljudovem neznali, pospíšili si, aby se s ním seznámili, což si zřejmě pokládali za obzvláštní čest. Něchljudov jako vždy mezi neznámými lidmi to přijímal jako samozřejmost. Kdyby se ho byl někdo zeptal, proč se vyvyšuje nad většinu lidí, nebyl by mohl odpovědět, poněvadž celý jeho život nevykazoval žádné zvláštní hodnoty. To, že měl dobrou anglickou, francouzskou a německou výslovnost, že měl prádlo, šaty, kravatu i knoflíčky od nejpřednějších dodavatelů tohoto (...)

(......)