Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DÍL DRUHÝ

I

Za čtrnáct dní měl být případ Maslovové projednáván před senátem. Něchljudov hodlal jet mezitím do Petrohradu, a kdyby se věc setkala v senátě s nezdarem, podat žádost k carovi, jak mu radil advokát, který ji sepsal. Kdyby zmateční stížnost neprošla, což podle advokátova mínění nebylo vyloučeno, ježto kasační důvody byly velmi chabé, mohla být skupina trestanců, do níž patřila Maslovová, transportována počátkem června, a aby se Něchljudov vypravil na cestu za Maslovovou na Sibiř, jak byl pevně rozhodnut, musel ještě teď odjet na své statky a všecko tam obstarat.

Nejprve jel do Kuzminského, na své nejbližší velké panství, oplývající úrodnou půdou, z které mu plynul největší důchod. Bydlíval na tom statku jako dítě i jako jinoch, pak tam byl dvakrát už v dospělém věku a jednou tam na matčinu prosbu dovezl německého správce a revidoval s ním hospodářství, takže dávno věděl, v jakém je statek stavu i v jakém poměru jsou rolníci ke kanceláři, to jest k majiteli. Rolníci byli ke statkáři v takovém poměru, že byli mírně řečeno úplně závislí na kanceláři, a řečeno jednoduše, byli jí zotročeni. Nebylo to zrovna otroctví, jaké bylo zrušeno roku jedenašedesátého, zotročení určitých osob pánem, ale všeobecné otročení všech bezzemků nebo drobných rolníků velkostatkářům vůbec a zvláště, někdy i výhradně těm, mezi nimiž rolníci žili. Něchljudov to věděl, nemohl to nevědět, takže hospodářství bylo založeno na tomto otroctví a on zřízení tohoto hospodářství napomáhal. Ale nejen to, věděl také, že je to nespravedlivost a krutost, věděl to už od studentských let, kdy vyznával a hlásal učení Henryho George a podle toho učení odevzdal půdu po otci rolníkům, jelikož pokládal pozemkové vlastnictví za stejný zlořád pro naši dobu, jako bylo před padesáti lety nevolnictví. Po vojenské službě, kdy si zvykl utrácet na dvacet tisíc ročně, přestaly ovšem všechny ty znalosti být pro něho životně závazné, upadly v zapomenutí, už si nikdy nekladl otázku, jaký vztah má k vlastnictví a odkud se berou peníze, které mu dává matka, ba raději na to nemyslel. Avšak matčino úmrtí, dědictví a nutnost dispozice majetkem, totiž pozemky, to vše v něm opět vyvolalo otázku, jaký vztah má k vlastnictví půdy. Ještě před měsícem by si byl Něchljudov řekl, že není v jeho moci změnit daný řád, že on statek nespravuje, a byl by se víceméně upokojil, byl by žil daleko od statku a pobíral z něho peníze. Ale nyní usoudil, že i když má před sebou cestu na Sibiř a složitý a obtížný styk s žalářním světem, k němuž potřebuje peníze, přece jen nemůže zanechat věci v dosavadním stavu, nýbrž jej musí k vlastní škodě změnit. Proto se rozhodl, že nebude hospodařit samostatně, ale dá půdu rolníkům, a tak jim umožní, aby byli nezávislí na statkáři vůbec. Kdykoli si Něchljudov srovnával postavení držitele půdy a majitele nevolníků, přirovnával odevzdání půdy rolníkům, kdy už nebyla obdělávána čeledí, k tomu, co dělali otrokáři, když proměňovali robotu v poplatky. Nebylo to (...)

(......)