Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Z Kuzminského jel Něchljudov na statek zděděný po tetičkách, statek, kde poznal Kaťušu. I zde chtěl naložit s půdou stejně jako v Kuzminském. Chtěl si také zjistit vše, co se ještě dalo zjistit o Kaťuše a o jejich dítěti, dovědět se, zda je pravda, že zemřelo a jak zemřelo. Přijel do Panova časně ráno, a sotvaže vjel do dvora, překvapilo ho, jak zanedbané a sešlé jsou všechny budovy, a zvláště obytný dům. Plechová, kdysi zelená, dávno nenatíraná střecha byla červená rzí a několik plátů se ohnulo nahoru asi za bouřky. Prkna, kterými byl dům obložen, lidé místy vytrhali, neboť si je brali všude, kde mohli snadno ulámat rezavé hřeby. Oboje kryté schody – hlavní i ty u zadního vchodu, pro něho zvlášť památné – ztrouchnivěly, byly rozbité a zbývaly z nich jen pilířky. Některá okna bez tabulek byla zabedněna a správcův domek, kuchyně i stáje, vše bylo chatrné a nevzhledné. Jen zahrada nezašla, naopak se rozbujela, vzrostla a byla teď samý květ. Za plotem vyhlížela bílá oblaka kvetoucích třešní, jabloní a švestek. Šeříkový plot kvetl stejně jako tenkrát před čtrnácti lety, kdy si za ním hrál Něchljudov s osmnáctiletou Kaťušou na honěnou a popálil se při pádu o kopřivy. Z modřínu, který dala Sofja Ivanovna zasadit před domem a který byl tenkrát hotová tyčka, byl nyní mohutný strom, dobrý na kulatinu, celý obalený žlutozeleným, nadýchaným hebkým jehličím. Řeka plynula mezi břehy a hučela na mlýnských stavidlech. Na louce za řekou se páslo strakaté stádo z vesnice. Správce, nedostudovaný seminarista, s úsměvem přivítal Něchljudova na dvoře, stejně úsměvně ho pozval do kanceláře, a stále se usmívaje, jako by tím úsměvem sliboval něco výjimečného, odešel za přepážku. Ozval se tam šepot a pak umlkl. Vozka dostal spropitné, a když odjel za cinkotu rolniček ze dvora, nastalo úplné ticho. Po chvíli přeběhlo pod oknem bosé děvče ve vyšívané halence a s náušnicemi, za děvčetem běžel nějaký chlapík a cvočky tlustých vysokých bot jenjen klapaly po udusané pěšině.

Něchljudov usedl k oknu, díval se do zahrady a naslouchal. Malým dvoukřídlovým oknem vanul čerstvý jarní vzduch s vůní zkypřené ornice, vánek čechral Něchljudovovi vlasy nad zpoceným čelem a obracel papírky na podokenním prkně, rozrytém nožem. U řeky o překot bouchaly tlouky pradlen – tra-pa-tap, tra-pa-tap – a ty zvuky se rozbíhaly (...)

(......)