Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X

Město tentokrát zapůsobilo na Něchljudova zvlášť podivně a nově. Už svítily lucerny, když večer přijel z nádraží do svého bytu. Ve všech pokojích bylo dosud cítit naftalín a Agrafena Petrovna i Kornej byli vyčerpaní a rozmrzelí, dokonce se pohádali při úklidu věcí, jichž se užívalo snad jen k tomu, aby byly rozvěšovány, sušeny a ukládány. V Něchljudovově pokoji bylo volno, ale nebyl uklizen a pro kufry se k němu nemohlo, takže Něchljudovův příjezd patrně vadil všem pracím, jež byly v tomto bytě konány s jakousi podivnou setrvačností. Všecko to bylo svou zjevnou nesmyslností, na níž se kdysi podílel, Něchljudovovi po dojmech z vesnické bídy tak proti mysli, že se rozhodl hned zítra přestěhovát do penziónu a nechat na Agrafeně Petrovně, aby uklízela, jak za vhodné uzná, než přijde sestra a definitivně rozhodne o všem, co je v domácnosti.

Zrána vyšel Něchljudov z domova, vybral si v nejbližším, velmi nenáročném a dosti špinavém penziónu nedaleko věznice dva pokoje, nařídil, aby mu tam převezli z domova připravené věci, a šel k advokátovi.

Venku bylo zima. Po bouřkách a deštích nastala chladna, jaká zpravidla bývají na jaře. Byla taková zima a tak pronikavý vítr, že Něchljudov v lehkém svrchníku mrzl a stále přidával do kroku, aby se zahřál.

Ve vzpomínkách před ním ožívali lidé z vesnice, ženy, děti, starci, bída a vysílení, jež jako by teď byl spatřil poprvé, zvlášť to usměvavé zestárlé dítě, kroutící hubenýma nožkama – a bezděky s nimi srovnával, co viděl v městě. Když míjel řeznické krámy, obchody s rybami a konfekci, ohromila ho – jako by to viděl poprvé – spousta dobře živených obchodníků, vymydlených a tlustých, jako nebyl žádný člověk na vsi. Zřejmě byli pevně přesvědčeni, že jejich úsilí ošidit lidi, kteří se nevyznají ve zboží, není marné, nýbrž užitečné zaměstnání. Zrovna tak vykrmení byli kočí s velikánskými zadky a s knoflíky na hřbetě, portýři v čepicích s prýmky, nakadeřené komorné v zástěrkách a zejména lepší drožkáři s vyholenými krky, kteří se rozvalovali ve svých bryčkách a pohrdavě a nestoudně si měřili chodce. Ve všech nyní bezděčně viděl lidi z vesnice, zbavené půdy a tím vyhnané do města. Někteří z nich dovedli využít městských poměrů, byli teď jako jejich páni a měli radost, jak jsou na tom dobře. Ale jiní se v městě octli v poměrech ještě horších než na venkově a byli ještě ubožejší. Tak ubozí připadali Něchljudovovi ševci, které viděl pracovat v okně sklepní místnosti. Stejně na tom byly hubené, bledé, rozcuchané pradleny, žehlící hubenýma obnaženýma rukama při otevřených oknech, z nichž se valila mýdlová pára. Stejně na tom byli dva natěrači v zástěrách, v křápech naboso a od hlavy až k patě postříkaní barvou, které Něchljudov potkal. Měli rukávy vykasané po loket, v snědých žilnatých tenkých rukou nesli kbelík s barvou a v jednom kuse si nadávali. Vypadali zmořeně a hněvivě. Stejně vypadali i zaprášení povozníci s popelavými obličeji, kteří se kodrcali na valnících. Stejně vypadali otrhaní, oteklí (...)

(......)