Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI

Advokát přijal Něchljudova mimo pořadí a ihned se rozhovořil o případu Měňšovových, který prostudoval. Byl neopodstatněným obviněním pobouřen.

„To už přestává všecko! Je velmi pravděpodobné, že oheň založil sám majitel, aby dostal pojistné, jenže tady jde o to, že Meňšovovým vůbec nebyla vina dokázána. Nejsou žádné důkazy. Je to mimořádná horlivost vyšetřujícího soudce a nedbalost náměstka státního zástupce. Jen aby soudní řízení nebylo v okrese, ale zde, a ručím za to, že to vyhrajeme, a nechci žádný honorář. A teď další věc. Fedosja Birjukovová, žádost o milost k Jeho Veličenstvu. Tu jsem napsal. Kdybyste jel do Petrohradu, vezměte ji s sebou, podejte ji osobně a přimluvte se. Nebo se dotážou na ministerstvu spravedlnosti a odtud odpovědí tak, aby to měli rychle z krku, to jest zamítavě, a nic z toho nebude. Ale vy se hleďte dostat k nejvyšším orgánům.“

„K carovi?“ zeptal se Něchljudov.

Advokát se dal do smíchu.

„To už je opravdu nejvyšší, ta nejvyšší instance. Ale jinak nejvyšší znamená tajemníka apelační komise nebo šéfa. Tak, je to už všecko?“

„Ne, tady mi ještě píšou sektáři.“ A Něchljudov vytáhl z kapsy dopis. „Je to zvláštní případ, je-li všechno tak, jak píšou. Budu se teď snažit s nimi sejít a zjistit, oč běží.“

„Vidím, že jste se stal trychtýřem, hrdlem, kterým plynou všechny stížnosti vězňů,“ s úsměvem prohodil advokát. „Je už toho na vás moc. Nezvládnete to.“

„Ne, tohle je zarážející případ,“ řekl Něchljudov a stručně pověděl, oč jde. Lidé na vsi se chystali, že si budou číst z evangelia, přišla vrchnost a rozehnala je. Příští neděli se zase shromáždili, a nato byl povolán strážmistr, sepsán protokol a lidé byli pohnáni před soud. Vyšetřující soudce vyslýchal, náměstek státního zástupce sepsal žalobu, soudní dvůr ji schválil a lidé byli postaveni před soud. Náměstek státního zástupce byl žalobcem, na stole ležely věci doličné, totiž evangelium, a sektáři byli odsouzeni do vyhnanství. „To je něco hrozného,“ pravil Něchljudov. „Je to možné?“

„Co vás na tom překvapuje?“

„Ale všecko. No, chápal bych strážmistra, který dostal rozkaz, ale náměstek, který sepisoval žalobu, je přece vzdělaný člověk.“

„To je právě chyba, že jsme zvyklí se domnívat, že státní zástupci a vůbec páni od soudu jsou nějací noví, liberální lidé. Kdysi jimi skutečně byli, ale dnes už je to docela jiné. Jsou to ouřadové, kteří myslí jenom na (...)

(......)