Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV

Něchljudov měl v Petrohradě vyřídit tři věci: zmateční stížnost Maslovové v senátě, věc Fedosji Birjukovové v apelační komisi a na prosbu Věry Bogoduchovské zákrok na četnickém velitelství nebo v třetím oddělení, týkající se osvobození Šustovové a schůzky matky se synem vězněným na pevnosti, o čemž ho Věra Bogoduchovská zpravila písemně. Obě poslední záležitosti považoval za věc jedinou, třetí. A čtvrtým úkolem byla záležitost sektářů, posílaných pryč od rodin na Kavkaz za to, že četli a vykládali evangelium. Slíbil ne tak jim jako sobě, že učiní pro osvětlení celého případu vše, co bude možné.

Po své poslední návštěvě u Maslennikova a zejména po své cestě na venkov pojal Něchljudov nikoli rozumový, ale přímo bytostný odpor k prostředí, v němž dosud žil, k prostředí, v němž všechno utrpení, kterému byly vystaveny milióny lidí, aby menšina měla zajištěno své pohodlí a požitky, je ukryto tak pečlivě, že lidé z tohoto prostředí nevidí ani nemohou to utrpení vidět, a nevidí proto, jak bezohledně a zločinně žijí. Něchljudov se už nyní nemohl s lidmi z tohoto prostředí stýkat, aniž měl trapný pocit a dělal si výčitky. Ale přitom ho k němu táhly dřívější zvyky, lákaly ho tam i příbuzenské a přátelské vztahy; nadto aby mohl splnit, co ho teď jedině zajímalo, totiž pomoci Maslovové i všem trpícím, jimž pomoci chtěl, pak musel prosit o přispění a různé služby lidi z toho prostředí, kterých si nejen nevážil, ale kteří v něm často budili nevoli a opovržení.

Něchljudov se v Petrohradě ubytoval u tety z matčiny strany, hraběnky Čarské, choti bývalého ministra, čímž se rázem octl přímo v ohnisku aristokratické společnosti, nyní mu tolik cizí. Příčilo se mu to, ale nemohl jinak. Ubytovat se v hotelu a nikoli u tetičky znamenalo urazit ji a přitom měla tetička velké styky a mohla mu být nanejvýš prospěšná ve všech záležitostech, které hodlal vyřizovat.

„No ne, co jsem se to o tobě doslechla? Hotové divy,“ říkala mu hraběnka Katěrina Ivanovna, častujíc ho kávou, sotva přijel. „Vous posez pour un Howard!^[35] Pomáháš zločincům a jezdíš po věznicích. Chceš je napravovat.“

„Ale ne, vůbec ne.“

„No proč, vždyť je to hezké. Ale je v tom nějaká románová historie. Jen povídej.“

Něchljudov vyprávěl o svém vztahu k Maslovové vše, jak to bylo.

„Vzpomínám si, chudák Hélene mi něco říkala tenkrát, když jsi byl u těch bábinek. Chtěly tě tuším oženit se svou schovankou (hraběnka Katěrina Ivanovna vždy pohrdala Něchljudovovými tetami z otcovy strany). Tak to je ona? Elle est encore jolie?^[36]“

Tetička Katěrina Ivanovna byla zdravá, veselá, energická povídavá šedesátnice. Byla velká a hodně silná a nad horním rtem měla znát černý knírek. Něchljudov ji měl rád a už od dětství si bral příklad z její energie a veselosti.

„Ne, ma tante^[37], s tím už je konec. Jen jsem jí chtěl pomoci především proto, že byla nevinně odsouzena, je to má vina, i celý její osud jsem zavinil. Pokládám za svou povinnost udělat pro ni vše, co je v mé moci.“

„Ale já (...)

(......)