Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV

Hrabě Ivan Michajlovič byl ministr ve výslužbě a muž nadmíru pevných názorů.

V čem záležely už od mládí názory hraběte Ivana Michajloviče? Jako je ptáku vrozeno živit se ponravami, odívat se peřím a chmýřím a létat ve vzduchu, tak je zas jemu vrozeno živit se vzácnými pokrmy, jež připravují draze placení kuchaři, odívat se do nejpohodlnějších a nejdražších šatů, jezdit nejpohodlnějšími a nejrychlejšími kočáry, takže to vše musí být k jeho službám. Kromě toho se hrabě Ivan Michajlovič domníval, že čím více všemožných platů bude pobírat ze státní pokladny, čím víc bude mít řádů včetně jakýchsi briliantových odznaků a čím častěji se bude scházet a rozmlouvat s čelnými osobnostmi obojího pohlaví, tím lépe. Ve srovnání s těmi základními dogmaty považoval hrabě Ivan Michajlovič vše ostatní za nicotné a nezajímavé. Vše ostatní mohlo být tak či zcela naopak. V té víře hrabě Ivan Michajlovič žil a působil v Petrohradě po čtyřicet let, a když těch čtyřicet let uplynulo, dosáhl hodnosti ministra.

Hlavní vlastnosti, jimiž toho hrabě Ivan Michajlovič dosáhl, spočívaly za prvé v tom, že dovedl pochopit smysl napsaných listin a zákonů a uměl sepisovat listiny sice kostrbatým slohem, ale přitom srozumitelně a bez pravopisných chyb; za druhé vypadal velmi reprezentativně, a kde bylo třeba, mohl se tvářit nejen hrdě, ale i nepřístupně a vznešeně, a bylo-li třeba, uměl být podlézavý až náruživě a mrzce; za třetí neměl žádných všeobecných zásad ani pravidel, ať už osobně mravních či politických, a proto mohl podle potřeby se všemi souhlasit anebo nesouhlasit s nikým. Ve svém jednání dbal o to, aby byl zachován dobrý tón a aby sám sobě zjevně neodporoval. Ale k tomu, zda jsou činy samy o sobě mravné či nemravné, zda z nich vzejde nejvyšší blaho či největší újma ruské říši anebo celému světu, k tomu byl úplně lhostejný.

Když se stal ministrem, tu nejen lidé na něm závislí (a záviselo na něm mnoho lidí i důvěrných přátel), ale i všichni cizí lidé byli přesvědčeni stejně jako on sám, že je velice moudrý muž státnického ducha. Ale když uplynula jistá doba a hrabě nic nevykonal, nic nedokázal, a když ho podle zákona boje o život vytlačili úředníci stejně jako on reprezentativní a bezzásadoví, kteří se naučili sestavovat spisy a rozumět jim, když musel do výslužby, všem bylo najednou jasné, že to nebyl jen člověk nepříliš moudrý ani hlubokomyslný, nýbrž člověk značně omezený a polovzdělaný, zato však velký domýšlivec, který se svými názory taktak vyrovnal úvodníkům z těch nejbanálnějších konzervativních listů. Vyšlo najevo, že se nijak neliší od jiných polovzdělaných, domýšlivých úředníků, kteří ho vytlačili, a také si to uvědomil, ale nijak to neotřáslo jeho přesvědčením, že musí každoročně dostávat vysokou částku ze státní pokladny a nové ozdoby na parádní uniformu. Přesvědčení bylo tak mocné, že se mu to nikdo neodvážil odepřít, takže každým rokem dostával dílem jako penzi, dílem jako odměnu za členství v nejvyšším státním úřadě a za (...)

(......)