Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI

Při vzpomínce na úsměv, který si vyměnili s Mariette, kroutil Něchljudov hlavou sám nad sebou.

Než se naděješ, zase zapadneš do toho života, pomyslel si, duševně rozpolcen a pln pochybností jako vždy, kdykoli byl nucen poklonkovat lidem, kterých si nevážil. Rozvážil si, kam má jet nejdřív a kam potom, aby se nemusel vracet, a vydal se nejprve do senátu. Byl uveden do kanceláře, kde spatřil v přepychové místnosti obrovské množství nadmíru uctivých a vymydlených úředníků.

Úředníci Něchljudovovi sdělili, že stížnost Maslovové došla a byla postoupena k přezkoumání a referátu senátorovi Volfovi, pro něhož měl Něchljudov dopis od strýce.

„Senát bude zasedat tento týden, ale případ Maslovové se sotva dostane na pořad. Ale kdybyste o to požádal, pak by ho doufejme vzali i tento týden ve středu,“ řekl jeden z přítomných úředníků.

Zatímco Něchljudov čekal v kanceláři senátu na žádané informace, opět slyšel rozmluvu o souboji a zevrubné vyprávění, jak padl mladý Kamenskij. Zde se poprvé dověděl podrobnosti příběhu, o který se zajímal celý Petrohrad. Začalo to tím, že důstojníci jedli v hospůdce ústřice a jako vždy hodně pili. Jeden se nepříznivě vyjádřil o pluku, u kterého sloužil Kamenskij. Kamenskij mu řekl, že je lhář. Důstojník Kamenského udeřil. Příští den se bili, Kamenského zasáhla střela do břicha a za dvě hodiny zemřel. Vrah i sekundanti byli zatčeni, ale třeba jsou ve vězení, mají prý být za čtrnáct dní propuštěni.

Z kanceláře senátu jel Něchljudov na apelační komisi za vlivným úředníkem baronem Vorobjovem, který měl v erárním domě nádherný byt. Vrátný a lokaj Něchljudovovi stroze sdělili, že mimo návštěvní dny s baronem mluvit nemůže, ten že je právě u Jeho Veličenstva a zítra má zase podávat zprávu. Něchljudov odevzdal dopis a jel k senátorovi Volfovi.

Volf před chvíli posvačil a jako obvykle podporoval trávení kouřením doutníku a procházkou po pokoji, když Něchljudova přijal. Vladimír Vasiljevič Volf byl vpravdě un homme tres comme il faut, kteroužto vlastnost stavěl nade vše, z její výše pohlížel na ostatní a ani nemohl jinak, neboť jedině touto vlastností dosáhl skvělé kariéry, po jaké vždy toužil. Sňatkem totiž získal majetek vynášející osmnáct tisíc příjmu, kdežto svou pílí místo senátora. Měl se nejen za un homme tres comme il faut, nýbrž i za muže rytířsky poctivého. Poctivostí rozuměl to, že nepřijímal tajně od soukromých osob úplatky. Ale že mámil ze státní pokladny všelijaké cestovné, stěhovací výlohy a nájemné a pak za to otrocky plnil vše, cokoli žádala vláda, to za nepoctivé nepovažoval. A zničit, ožebračit, poslat do vyhnanství a uvěznit sta a sta nevinných lidí za to, že byli oddáni svému lidu a víře otců, jako to učinil, když byl gubernátorem v jedné gubernii Království polského, to vůbec nepokládal za nepoctivost, naopak v tom viděl čin ušlechtilý, zmužilý a vlastenecký. Nepokládal za nepoctivost ani to, že okradl manželku, která do něho byla zamilována, a svou švagrovou. Naopak se domníval, že (...)

(......)