Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII

Sotva se Něchljudov nazítří oblékl a už chtěl jít dolů, přinesl mu lokaj vizitku moskevského advokáta. Advokát si přijel něco vyřídit a zároveň hodlal být při projednávání případu Maslovové v senátě, kdyby to bylo brzo. Telegram poslaný Něchljudovem ho minul. Když se advokát od Něchljudova dověděl, kdy bude případ Maslovové projednáván a kdo jsou senátoři, usmál se.

„Zrovna všecky tři typy senátorů,“ pravil. „Volf je petrohradský úředník, Skovorodnikov právník vědec a B. – právník praktik, a proto je z nich nejživotnější. V něho skládám největší naděje. A jak to vypadá s apelační komisí?“

„Zrovna se chystám k baronovi Vorobjovovi. Včera jsem se nedomohl audience.“

„Víte, odkud se vzal ten baron Vorobjov?“ řekl advokát, čímž reagoval na poněkud komický tón, kterým Něchljudov vyslovil cizí titul ve spojení s příjmením tak ryze ruským. „To Pavel za něco vyznamenal jeho dědečka, tuším komorníka, tímhle titulem. On se mu nějak moc zavděčil. Tedy si vzal do hlavy, že mu udělí titul. Tak se stal z Vorobjova baron. On si na tom moc zakládá. Ale přitom je všemi mastmi mazaný.“

„Zrovna k němu jedu,“ řekl Něchljudov.

„Výborně, pojedeme spolu. Svezu vás.“

Než Něchljudov odjel, už v předsíni ho zastavil lokaj a dal mu psaní od Mariette:

„Pour vous faire plaisir, j’ai agi tout a fait contre mes principes, et j’ai intercédé aupres de mon mari pour votre protégée. Il se trouve que cette personne peut etre relâchée immédiatement. Mon mari a écrit au commandant. Venez donc nezištně. Je vous attend. M.^[52]“

„Co tomu říkáte?“ pravil Něchljudov advokátovi. „Vždyť to je něco hrozného. Najednou se přijde na to, že žena, kterou sedm měsíců drží v samovazbě, je úplně nevinná, a aby byla propuštěna, stačilo slovo.“

„To je vždycky takhle. Ale aspoň jste dosáhl, co jste chtěl.“

„Ano, jenže ten úspěch mě roztrpčuje. Jak to tam podle toho musí vypadat? Proč ji vlastně věznili?“

„No, o tom raději neuvažujme. Tak já vás svezu,“ řekl advokát, když vyšli před dům a krásný nájemný kočár, který si advokát objednal, předjel ke vchodu. „Chcete přece k baronovi?“

Advokát řekl kočímu, kam má jet, a pěkní koně brzo dovezli Něchljudova k domu, kde baron bydlel. Baron byl doma. V předpokoji byl mladý úředník ve stejnokroji, s neuvěřitelně dlouhým krkem, vystouplým ohryzkem a neobyčejně svižným krokem, a dvě dámy.

„Vaše jméno?“ zeptal se mladý úředník s ohryzkem, neobyčejně svižně a graciózně přecházeje od dam k Něchljudovovi.

Něchljudov řekl své jméno.

„Pan baron o vás mluvil. Okamžik!“

Mladý úředník šel za zavřené dveře a vyvedl odtamtud uplakanou dámu ve smutku. Dáma si stahovala vyzáblými prsty zmuchlaný závoj, aby zakryla slzy.

„Račte,“ obrátil se mladý úředník k Něchljudovovi, svižným krokem přistoupil ke dveřím pracovny, otevřel je a zůstal stát.

Když Něchljudov vešel do pracovny, octl se před menším, zavalitým, krátce ostříhaným mužem v dlouhém vycházkovém kabátě. Muž seděl v křesle za velkým psacím stolem a vesele se díval (...)

(......)