Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII

Konečně Matvej Nikitič přijel a soudní vykonavatel, hubený muž s dlouhým krkem, chodící nakřivo a vyšpulující rovněž nakřivo dolní ret, vešel do poradní síně.

Soudní vykonavatel byl poctivý člověk s univerzitním vzděláním, ale neudržel se v žádném místě, protože byl kvartální piják. Jistá hraběnka, příznivkyně jeho ženy, mu před třemi měsíci opatřila toto místo. Dosud se v něm držel a měl z toho radost.

„Nuže, pánové, jsme tu všichni?“ ptal se. Nasadil si skřipec a díval se přes něj.

„Zdá se, že všichni,“ ozval se veselý obchodník.

„Hned si to ověříme,“ pravil soudní vykonavatel, vytáhl z kapsy seznam, začal číst jména a při tom se díval na jmenované přes skřipec nebo pro změnu skrz něj.

„Státní rada I. M. Nikiforov.“

„Zde,“ řekl impozantní pán, ten, co měl v malíčku všechny procesy.

„Plukovník ve výslužbě Ivan Semjonovič Ivanov.“

„Tady,“ hlásil se hubený muž v uniformě penzisty.

„Obchodník druhé třídy Petr Baklašov.“

„Prosím,“ usmíval se dobrácký obchodník od ucha k uchu. „Služebník.“

„Gardový poručík kníže Dmitrij Něchljudov.“

„Zde!“

Soudní vykonavatel se podíval přes skřipec a uklonil se zvlášť uctivě a přívětivě, snad že tím chtěl Něchljudova odlišit od ostatních.

„Kapitán Jurij Dmitrijevič Dančenko, obchodník Grigorij Jefimovič Kulešov“ atd. atd.

Všichni až na dva se dostavili.

„Teď račte, pánové, do zasedací síně.“ A vykonavatel vlídně pokynul ke dveřím.

Všichni vykročili, dávali si ve dveřích navzájem přednost, až konečně vyšli na chodbu a odtud do zasedací síně.

Soudní síň byla velká protáhlá místnost. Jeden konec vyplňovalo pódium, na něž vedly tři stupínky. Uprostřed pódia stál stůl potažený zeleným suknem s tmavšími zelenými třásněmi. Za stolem stála tři křesla s vysokánskými vyřezávanými dubovými opěradly a za křesly visela nápadná podobizna ve zlatém rámu, na níž byl v životní velikosti vyobrazen generál v uniformě a s šerpou, poněkud nakročen, ruku na šavli. V pravém rohu visel zasklený obraz Krista s trnovou korunou, stál tam stoleček na evangelium a rovněž vpravo byl stolek státního zástupce. Vlevo proti němu stál v pozadí stolek pro tajemníka a blíž k obecenstvu soustruhovaná dubová přepážka a za ní lavice obžalovaných, dosud neobsazená. Po pravé straně na pódiu byly židle pro porotce, také s vysokými opěradly, a dole stoly pro advokáty. To vše bylo v přední části síně, rozdělené přepážkou. Celý zadní díl zabíraly lavice, stupňovitě zvýšené a jdoucí až k zadní stěně. Vzadu v sále seděly v předních lavicích čtyři ženy, snad tovární dělnice nebo služky, a dva muži, také dělníci, zřejmě ohromení okázalým zařízením síně, protože si mezi sebou jen nesměle šeptali.

Brzo po porotcích se odbelhal soudní vykonavatel doprostřed síně a hlasitě, jako by chtěl přítomné postrašit, zvolal:

„Soud přichází!“

Všichni vstali a na pódium vyšli soudci: předseda se svými svaly a nádhernými licousy; pak zamračený přísedící v zlatých brejlích, který se teď (...)

(......)